ZEL(e)NÉ LISTY

Xerosicyos danguyi Humbert (1939)

Fotografie 1:

1. Výsev semen X. danguyi

2. Xerosicyos danguyi

........................................................

Máme tu další z rostlin, které mi chtěl Jirka „vyfouknout“. Nějak mu ty tykve v poslední době leží v hlavě a nechtějí se ho pustit, hned by prý zpracoval celý rod Xerosicyos a představil vám i těch pár dalších druhů. Trochu jsem jej „zchladila“, aby nebláznil, protože o X. decaryi / perrieri, který již kvetl, jsem už kdysi dávno psala a ty ostatní jsou jen takové malé řízky, o kterých psát je podle mě ještě předčasné. Xerosicyos danguyi, který jsem kdysi dostala od jednoho šikovného plzeňského sukulentáře už je pěkně urostlý, i když ve srovnání s tím, jak dokážou narůst rostliny v přírodě (stonky dlouhé až 5 m), je to ještě trpaslíček. Rostliny se snadno větví, docela tuhé, avšak stále pružné větve nesou světle zelené, řapíkaté listy, připomínající ploché, zaoblené čočky. Tvar těchto čoček je různý, někdy okrouhlý, někdy až oválný či oboválný. V paždí listů se objevují drátovité úponky a u starších rostlin i droboučké zelenožluté květy.

Rostlina v naší sbírce ještě nekvetla, ale nedávno jsem dostala řízky ze staré, příliš rozrostlé rostliny a když jsem se je doma chystala vložit do vody na zakořenění, všimla jsem si, že se jí u listů vyvíjejí poupata. Když řízky nakvetly, ukázalo se, že se jedná o samčí rostlinu. Zástupci rodu Xerosicyos jsou totiž dvojdomí, pro sprášení tedy potřebujete dvě nepříbuzné rostliny opačného pohlaví. Plody by podle encyklopedie měly být obkónické, hnědožluté, velké přibližně 2 x 2 cm. Po zaschnutí pukají a uvolňují semena.

Protože kukurbit X. danguyi nemá podzemní zásobní orgány a sukulence se týká jeho listů, usoudila jsem, že rostlinu musím víc zalévat. Nesmí se to však přehánět, podobně jako třeba u zástupců afrického rodu Adromischus se může stát, že při přehnaném přísunu vody listy popraskají a do prasklin se může dostat hniloba. Nejbujněji by X. danguyi rostl asi ve volné kultuře s možností popínání po nějaké opoře.

Pro namnožení rostliny je asi nejjednodušší ji nařízkovat. Jak už jsem psala, právě teď zkouším řízky zakořenit ve vodě, na výsledek pokusu si však budu muset ještě dlouho počkat. Napadlo mě, že by stálo za pokus i nahřížení stonků vedle mateční rostliny. Kdysi jsem tento druh z jihu a jihozápadu ostrova Madagaskar zkoušela i vysít ze semen (nabízela je jedna jihoafrická pěstírna), dalo by se říct, že semena klíčila bez problémů, jen se pak musely ohlídat malé semenáčky, aby překonaly kritické období, kdy měly jen děložní listy.

Ve spojitosti s X. danguyi mě napadla ještě jedna věc. Už na začátku sukulentaření jsme se zamýšlela nad jednou záležitostí, na kterou by možná někdo z vás znal odpověď. Pokud se vezmou řízky z dospělé květuschopné rostliny, udrží si květuschopnost i po zakořenění? Kdybychom počkali, až zase rostlina po letech vytvoří rozměrnou nadzemní hmotu, tak určitě ano, ale třeba rok dva po nařízkování? Pokud s tím máte zkušenosti a nemusí to být konkrétně u druhu X. danguyi, určitě se ozvěte v komentářích. R.

Fotografie 2:

1. Drátovité úponky

2. Velikost květu v porovnání s listem

3. Květ X. danguyi

4. Popraskání listu