Tylecodon racemosus
Tylecodon racemosus (Harv.)Toelken (1978)
Fotografie 1:
1. Mladá rostlina T. racemosus
2. Zhruba dvoutýdenní semenáčky
......................................................................
Konec dubna či začátek května je pro naši sbírku docela významné období. Nejen, že se vyletňují rostliny, zazimované kvůli své zimomřivosti pro jistotu nad topením v bytě. Počítají se drobné ztráty a začíná sháňka po nových druzích. V tuto dobu se také spousta druhů probouzí do vegetace a všechno pučí (a ptáci řvou jako krávy, jak vždy pravil jeden můj kamarád). Aby toho nebylo málo, část našich rostlin se pomalu ukládá ke spánku. Jsou to ty, které pocházejí z oblastí, kde přicházejí srážky časově v období naší zimy. A jako vždy si vyberu nějakou rostlinu, která nakvetením s větší či menší slávou završí období růstu. Letošní jaro to bude tylekodon, nesoucí druhové jméno větevnatý (Tylecodon racemosus). Kupodivu to tak úplně nevystihuje vzhled těla dospělé rostliny. Větevnaté je květenství, nesoucí docela výrazné bledě zelené trubkovité květy s bílými či růžovými cípy. Ale nepředbíhejme.
V oblasti na jihu Namíbie a Namaqualandu v Jihoafrické republice rostou staří jedinci tohoto druhu jako skoro až půlmetrové keře. Staré části těla jsou žlutozelené s hnědou loupající se borkou, mladé přírůstky, jak už to bývá, svítí jasně zelenou. I když to na naší mladé rostlině ještě není zřetelné, rostlina se s postupem času začíná odspodu větvit. Sezónní listy jsou masité, mírně viskózní, po zaschnutí dlouho zůstávají na rostlině a když už opadají, najdete po nich viditelné jizvy.
Nemusím asi dodávat, že se v posledních dnech pokouším o samosprášení (ze dvou našich rostlin kvete jen jedna). Letos jsme trochu podcenili předpověď počasí a při jednom z nečekaně ostře slunečných dnů včas nevyvětrali náš ne-skleník, takže první poupata dostala tak trochu na frak. Ta další to dohnala a nyní kvete jeden květ za druhým. Jestli jsem nesprašovala zbůhdarma se ukáže až za delší dobu, dřevnaté plody zrají docela dlouho, takže do poslední chvíle nebudu vědět, zda uvnitř najdu nějaká semena.
Jak vidíte na fotkách, zralá semena můžete bez problémů vysít, jen bych nedoporučovala moc dlouho to odkládat. Výsevy pikýruju zhruba po roce a jako dvouletý už T. racemosus kvete, přičemž většinou předběhne všechny své kolegy z rodu. Koncem jara už by měla být rostlina bez vody (pozor, určitě ne bez světla – já nechávám všechny tylekodony na svých místech) až do konce prázdnin, kdy už začínám tu a tam vodu znovu zakapávat. Některé druhy nakonec samy naraší i bez vody.
Nečekaně horké počasí nyní kolem konce dubna a začátku května dovoluje větrat skleník celodenně, takže si rostliny zvyklé na teplo musejí vyloženě „chrochtat“. I v našich končinách se dočkaly tak potřebného celodenního i celonočního pohybu vzduchu a k tomu i střídání teplot. Jen musíme doufat, že alespoň trochu příznivé teploty vydrží až do zmrzlých. Podle poslední předpovědi to vypadá docela nadějně... R.
Fotografie 2:
1. Tylecodon racemosus
2. Květy
