ZEL(e)NÉ LISTY

Trichodiadema marlothii L.Bolus

Fotografie 1:

1. Trichodiadema marlothii

2. Detail listů

..........................................................

V neděli dopoledne konečně vysvitlo adventní sluníčko a bylo na chvíli tuze krásně. Jak venku na procházce, tak ve skleníku mezi kytkami a nakonec na okamžik bylo i to hřejivé „slunce v duši“. To když se objevilo nečekané poupátko nebo kvítek, něco vzácného začalo rašit nebo něco ohroženého se vzpamatovalo (například ten tajwanský rozchodník). A já si mohl konečně díky tomu sluníčku dopsat měsíc rozdělaný článek o jedné trichodiademě, kterou jsem vysel, daroval, vyhubil a nakonec znovu získal. Tahle trichoška totiž neomylně zareagovala a pootevřela po 4 týdnech čekání své květy.

Mám trichodiademy celkem v oblibě, po zvládnutí jejich kultury je další problém se získáním většího sortimentu druhů, než ten, který se trochu notoricky točí u nás ve sbírkách. Z fotek z jihoafrických lokalit na nás hledí velmi pohledné a hlavně zcela jiné trichodiademy než ty naše známé, ale cesta k jejich získání je zdá se složitá. Proto nakonec nezbylo nic jiného, než aspoň objednat semena z americké pěstírny Mesa Garden bez ohledu, zda jde o speciesky s lokalitou, affinisky s přibližným určením nebo několik málo druhů se jménem. Ale i u těch si nakonec správností jejich jména vůbec nejsem jistý.

Je to možná případ i té dnešní trichošky. Je to T. marlothii, hallii, emarginatum nebo rogersiae? Nezbývá než věřit zdroji, skládat dál střípky informací, fotit si do archivu a pár let počkat na nějakou pořádnější a jednoznačnější revizi spojenou s funkčním klíčem a dostatkem kvalitních fotografií rostlin i jejich detailů.

Trichodiadema marlothii patří mezi kompaktní druhy s krátkými větvemi (krátká internodia), hustě porostlými krátkými klínovitými lístky. Jejich konečky zdobí klasická ozdoba trichodiadem – štětička bílých diademů s hnědavým středem. Literatura hovoří pouze o tmavorůžovém (až fialovém) květu, na netu jsou fotky i bílokvětých marlotek (?). Kořeny jsou u semenáčků výrazně ztloustlé a nevětvené, u řízkovanců jsou více větvené. Je to další druh, se kterým se mohou dělat bonsajové pokusy s tvarováním a postupným povysazováním dřevnatějících tlustých kořenů.

V přírodě roste jako většina dalších trichodiadem v západním Kapsku, jejím domovem je okres Swellendam, známé lokality jsou například Montague, Ladismith či Barydale. Ta moje z Mesa Garden byla bezlokalitní. Tím její krása nijak neklesá a nakonec jsem velmi rád, že se ke mně tato T. marlothii vrátila moravskou oklikou a posílila tím mojí sbírčičku tohoto rodu. Chystám se vysévat další taxony a hlavně se chystám pokusit se dovézt nějaká semena s ověřenými jmény přímo z nějaké jihoafrické pěstírny. Snad se někdy v budoucnu podaří mně někomu jinému, komu tyhle diadémové keříčky také učarovaly. J.

Fotografie 2:

1. Trichodiadema marlothii

2. Rostlina dnes