ZEL(e)NÉ LISTY

Tři sestry ….dracény

Fotografie 1 - Dracaena draco

.................................................................

Snad si na mne budete ještě po té delší pauze pamatovat, inu to jsem já, ta druhá třetina Zel(e)ných listů, co píše míň než Radka a víc než Chróstal. Ta, co teď měla tu pauzu kvůlivá té svojí cibulové fotoknížce. Když už jsem se tak zmínil, tak její texty jsou dopsané a teď se dolaďuje výběr fotek. Je už téměř jisté, že si Cibulománii nadělím (sám sobě) letos pod vánoční stromeček a možná, že ji stihnu poslat i pár kamarádům. Tolik asi na úvod a hurá k tématu.

Jsem hrdý na to, že jsem sukulentář. Díky tomu nemám klapky na očích a vidím kolem spousty různé krásy, sukulentní i nesukulentní. A jakmile je ta krása spojená s nějakou zvýšenou odolností vůči nepravidelné zálivce, případně i slunci a teplu, je zaděláno na můj zvýšený zájem. Tak nějak to začalo i s dracénami. Každý asi zná tzv. pokojové druhy, které se u nás pěstují od nepaměti, - Dracaena marginata a v současnosti i Dracaena sanderiana s obchodním jménem „šťastný bambus“ (na co ti obchodníci nepřijdou). Já si tyhle keřovité dracény v různých kultivarových podobách pamatuji ze školních chodeb a různých prosklených hal modernějších budov socialistických časů. U těch té sukulentní odolnosti příliš nebylo. Změnou cestovatelských možností a snahou šikovných obchodníků se ale objevily časem i další druhy, kterým jsem postupně neodolával, a do dnešních dní se v naší sbírce objevily tři. Tři sestry dracény, česky též dračince.

První nejstarší sestrou je Dracaena draco, nejdrakovitější ze všech drakonických dračinců. Je endemitem Makaronésie, což jsou ostrovy Kanárské, Kapverdské plus Madeira. V domovině je to nepřehlédnutelná stromová dominanta s výškou až 15m, silným kmenem a deštníkovitou korunou. Semenáčky, které rostou v prvních letech stožárovitě, nakvétají poprvé ve věku kolem 10 let, čímž se začnou větvit. Každé další kvetení, které následuje po cca 15 letech má za následek další rozdvojení větví. Tím lze u tohoto stromu, který ale nemá obvyklé letokruhy, odhadovat jejich věk. Nejstarší a největší mají prý přes 400 let. Zajímavým produktem těchto stromovitých dracén je jejich pryskyřice červené barvy, které se přezdívá „dračí krev“ a má velké využití v mnoha oblastech. Mám pocit, že v tomto směru prováděl jistá bádání i kolega Chróstal, to měl tenkrát svoje „krvavé období“( Bloody season). U nás jsou občas k sehnání semena i semenáčky Dracaena draco, naše rostlina má kolem 10 let, takže i když je držená zkrátka, má věk před prvním kvetením.

Druhou sestrou, která se přidala k první, byla Dracaena cinnabari, velká krasavice z jemenského ostrova Sokotra. Tím, že do této destinace jezdí několik českých a slovenských odvážlivců, jsou také dostupné semenáčky tohoto skvostu. Na rozdíl od předchozího druhu, který má svoje listy širší a ohebné, má je D.cinnabari velmi tvrdé a mečovité. V domovině dorůstá ve velmi tvrdých podmínkách do výše 6-9m, pravděpodobně se dožívá ještě delšího věku než D.draco a též produkuje svoji dračí krev. Je natolik typická pro flóru Sokotry, že je jejím symbolem. Vzhledem k tomu, že se momentálně velmi špatně rozmnožuje přirozeným způsobem, běží několik projektů na její řízené namnožení a návrat mladých rostlin zpět do volné přírody Sokotry.

Třetí sestřičku máme od letošní Chrudimi. Tam, jsme objevili u jednoho rozsáhlého stánku velkou zvláštnost a vzácnost v jednom – ománskou Dracaena serrulata. Nebyla z nejlevnějších, ale majitel semenáčů přimhouřil oko a místo jedné zakoupené přidal i druhou darovanou (jeho varianta „nechci slevu zadarmo“). Tato opět dracénka-stromovka pochází ze severovýchodního Jemene a sousedního Ománu. Je podle mne ještě krásnější, dorůstá podobných výšek. Má tenké tuhé listy a hlavně v mládí vyniká dokonce kulovitou bází, díky které je k nerozeznání od amerických nolin.

Všechny tyto stromovité dracény rostou v kultuře, při tvrdším pěstování velmi pomalu a je to záležitost na desítky let kochání v rozumné velikosti. Takže z této skupiny krásných, tvrdých a pohádkově exotických dracén nám teoreticky chybí podobná Dracaena ombet ze severovýchodní Afriky a jižní Arábie. Není nutno aby spěchala, ale třeba jednou k našemu sesterskému triu připlyne a vytvoří Dračí kvartet. J.

Fotografie 2 - Dracaena cinnabari

Fotografie 3:

1. Dracaena serrulata, Hadramaut, Yemen ze sbírky Zdeňka Břízy

2. Báze semenáče D. serrulata, Oman

3. Dracaena serrulata, Oman