ZEL(e)NÉ LISTY

Sinningia striata (Fritsch) Chautems aneb konečně nějaká fotogenická rostlina

Fotografie 1:

1. Siningia striata

2. Pár týdnů starý semenáček

...........................................................

Pravděpodobně ti z vás, kteří se jenom trochu víc než povrchně zajímají o fotografování, jste asi zjistili, že jsou místa, stavby, předměty, zvířata, rostliny, lidi, které prostě nejdou hezky nafotit. Ať děláte, co děláte, s výsledkem nejste spokojeni a je jedno, při jakém světle fotíte, na jakém pozadí, či jakým fotoaparátem. Dobře vyfotit nefotogenický objekt asi umí jen ti největší fotografičtí mistři a mezi ty já bohužel nepatřím. Trápím se, trápím, zkouším to několikrát po sobě a stejně se nezadaří. Pokud jde o objekty mnou vybrané, mohu spílat jen sama sobě, horší je to, když mě o nějaké pěkné fotografie požádá třeba Jirka a je pak naštvaný, jak jsem „jeho“ rostlinu „odflákla“ a nedala si na ní záležet. Musím parafrázovat staré známé pořekadlo: kde nic není, ani fotograf – amatér nenafotí a platí to pro mé i Jirkovy rostliny :-).

Pak jsou však místa či objekty, které jsou krásné z každého úhlu pohledu a nádherné fotografie dostanete úplně zadarmo a bez námahy. Je to dané pravděpodobně určitou symetrií, lahodící lidskému oku, v mozku se nám sepne nějaké centrum pro estetickou krásu a zažijeme okamžik zadostiučinění, jak je ta příroda nádherná a štědrá. Ženy a muži s podobným darem se rázem stanou vyhledávanými světovými modelkami a modely, stavby se objevují pravidelně na předních stranách publikací, místa v přírodě se stanou vyhledávanými turistickými atrakcemi a zvířata se ocitnou třeba na bildboardech u silnic. Naprosto fotogenické kousky existují i v rostlinné říši, například mezi kaktusy či orchidejemi jsou jich bezpočty, můžeme k nim směle přiřadit i spoustu stapeliovitých, kosmatcovitých, krasulovitých, liliovitých, amarylkovitých atd atd.. Když si to tak proberete, vždy z toho vyleze nějaká úžasná symetrie listových růžic, oblých těl, pravidelných trnů či výstupků, zářivých či pestrobarevných květů.

Sinningia striata tuto symetrii zas tak úplně nesplňuje, poléhající stonky se všelijak nevyzpytatelně kroutí, stejně jako chlupaté listy, rozložené po stonku v delších intervalech. Když z ašťouráte u báze rostliny, ani ta hlíza není bůhví jaká. Pak se však objeví trubkovité květy něžně růžové barvy, poseté tmavšími čárečkami a skvrnkami a brzy se otevře i vykrajované ústí symetrického květu a odhalí smetanově bílé prašníky na dlouhých nitkách. Zasvítí podzimní slunce v pozadí a najednou je to tu, aktivuje se ono centrum v mozku a vyplaví vám na chvilku nějaké látky štěstí (endorfiny či jak se to jmenuje). Koukáte na tu krásu a tiše žasnete. Na pokroucených listech si všimnete lesku stříbřitých chloupků, odlišné fialové barvy spodní strany listů a celá rostlina se vám zdá neuvěřitelně krásná. Spousta sinningií tohle umí, v okamžiku rozkvetení se celé rozzáří a dokonale promění v rostlinné fotomodelky.

Protože zrovna o S. striata mnoho informací nenajdete, vězte jen, že naše rostliny jsou semenáčky, vyseté před rokem a půl ze semen, objednaných v jedné brazilské pěstírně. První sezónu jsem se je snažila držet v růstu i v zimě, netušila jsem, jak by jako malé snášely déletrvající suchou pauzu. U druhu byla uvedena lokalita Pocos de Saldas v Brazílii, což patří asi k mateční rostlině, ze které semena pochází. Rostlina má dobře snášet slunce, protože roste na skalách. Zatím to vypadá, že z ní nikdy nebude žádný obr v porovnání s třeba takovou známější S. lineata či S. leucotricha. A protože jsem před rokem a půl semena asi 7 druhů sinningií vybírala s ohledem na vzhled květů či zajímavost celé rostliny, předpokládám, že i několik málo dalších novinek mezi nimi možná také přinese milé překvapení. R.

Fotografie 2:

1. Květy S. striata

2. Jiné zabarvení spodní strany listů