Sinningia polyantha aneb výzva všem milovníkům siningií
Sinningia polyantha (D.C.) Wiehler aneb výzva všem milovníkům siningií
Fotografie 1:
1. Výsev S. polyantha v. arenicola
2. Detail listů
........................................................................
Pomalu ale jistě se blíží konec zimy, což mě nutí zrekapitulovat stav zástupců rodu, vyskytujícího se převážně v teplých oblastech jihoamerického kontinentu a tudíž náročnějšího na zimování v našich středoevropských podmínkách. Druhů rodu Sinningia mi už prošlo rukama docela dost, bohužel ne všechny mi v rukách zůstaly. Kamenem úrazu je u mě vždy zálivka – jsem neskutečný „sušič“, a když se k tomu přidá nedostatek teplých prostor během zimy, ztráty jsou nevyhnutelné.
Já jsem po několika bezradných pokusech ve skleníku našla mladším a menším siningiím místo na kuchyňském okenním parapetu, kde je při orientaci na jih dostatek tepla i světla a navíc mám pod kontrolou stav vlhkosti substrátu mladých rostlin. Ty starší už ze skleníku do tepla nenosím, dokážou bez problémů přežít zimu na sucho, kdy po skončení zálivky přestanou vyživovat zelené části a zatáhnou do hlízy.
Sinningia polyantha patřila k zhruba desítce druhů, které jsem si sama před lety vysela ze semen z brazilské pěstírny. Vybírala jsem většinou podle nároků dospělé rostliny, upřednostňovala jsem potřebu plného slunce a původního biotopu někde ve skalnatém terénu, kdy jsem předpokládala toleranci k podmínkám, které mohu rostlinám poskytnout. Dalším kritériem byl vzhled, vyloučila jsem vzrůstné druhy a naopak upřednostnila jiné, než sytě červené květy a případně zajímavé listy. Druh S. polyantha má květy bledě růžové s tmavším žíháním a k tomu sametově chlupaté listy, ze spodní strany téměř stříbrné. I druhové jméno ji předurčuje k oblíbenosti pěstitelů: polyantha znamená mnohokvětá, květnatá. Před koupí semen tohoto druhu jsem se měla dobře podívat na celé jméno rostliny, kde mě mělo zarazit latinské arenicola, což znamená písečná či žijící v písku. Druh S. polyantha v. arenicola totiž pochází z oblasti písečných dun na pobřeží brazilského státu Santa Catarina, což znamená několik faktorů – mnoho slunce, velmi propustný substrát (možná i lehce zasolený?) a téměř nepřetržitý přísun vlhkého vzduchu, k čemuž mohou sloužit husté chloupky na všech částech rostliny. Hlavně poslední faktor konkrétně mými silami nejde dodržet, v létě nemám tolik času, abych rostlinu denně rosila a nepřesušovala ji. Výsledek asi tušíte, dokud jsem měla rostliny přes zimu v kuchyni, byly naprosto spokojené, po rozpikýrování a umístění venku na suchém větříku pod stříškou došlo několikrát k přesušení a brzy odcházela jedna rostlina za druhou. Stihla jsem alespoň jednu z nich nafotit v květu, pokus o sprášení se však nezadařil a konečný stav je nyní 0 – tedy ani jedna rostlina.
Pokud jste si tedy stihli ode mne během loňského roku tento druh někde nakoupit, držím vám všechny palce, aby se vám podařilo rostlinu udržet a hlavně namnožit, ráda si od vás nějakého mrňouska se jménem Sinningia polyantha v. arenicola nakoupím zpět. R.
Fotografie 2:
1. Sinningia polyantha v. arenicola
2. Detail neotevřeného květu
