ZEL(e)NÉ LISTY

Seyrigia multiflora Keraudren – vítěz na cílové pásce

Fotografie 1:

1. Povrch stonků

2. Seyrigia multiflora

3. Průřez stonku

.............................................

Od pondělí jsem si tak sumíroval, která kytka tento týden zvítězí a dostane se její portrét na naše Zelné listy. Ve hře „mých“ kytek jsou nyní nejméně 3 skalničky, dvě cibuloviny a jedna nakvetlá euforbie. Dnes ráno je všechny nečekaně porazila nakvetlá sejrígie. Tak to v životě i ve skleníku často bývá – na špici se předhání partička favoritů, kterou v závěru lehce přespurtuje nějaký outsider.

Když jsem před časem psal článek o rodu Seyrigia, přišlo několik reakcí ve smyslu, že by byl zájem o odnože těch, co máme. Jediný podzimní řízek Seyrigia multiflora už doputoval k JGR a na další jarní řízkování jsem se už několikrát chystal. Pokaždé mi ruka se skalpelem klesla a já svoji operaci odložil na lepší čas. V duchu jsem si říkal – co kdyby chtěla nakvést a tenhle zásah by to pokazil? Udělal jsem asi dobře, protože dnes ráno mě praštily do očí tři poupátka na zmíněné rostlině, z nichž jeden květ se už otevřel.

Internet i literatura jsou k tomuto rodu i druhu poměrně skoupé, takže si budu muset vypomoct sám. Jenom zrekapituluji to, co už jsem uváděl v předchozím článku. S. multiflora je menší příbuzná známější a robustnější S. humbertii, průřez stonků je čtvercový s rozměrem zhruba 3x3mm, kdežto u S. humertii je minimálně 2x větší. Další rozdíl je v povrchu stonků – u S. humbertii jsou vyloženě hustě plstnaté až semišové, u S. multiflora jsou spíše řídce vatovité. Také barva stonků na slunci je u Seyrigia multiflora více do šediva na rozdíl od bělavé sestřičky. Rostlina je dvoudomá (samci a samice), ta naše je pravděpodobně samice, neboť samci mají mít větší množství květů (odtud multiflora). Jsou to opět květy prťavé a bělavé a pravděpodobně málo se v kultuře vyskytující. Na kořenech by se měly tvořit kulovité útvary – salámovité hlízy, typické pro tento rod. Vyklepávat kvetoucí kytku z květníku se mi teď nechce, ale při přesazování a řízkování se ji na zoubek určitě podívám.

Literatura stále opakuje, že se druh má vyskytovat v jihozápadním Madagaskaru. Mě se poštěstilo najít záznam o herbářovém holotypu této rostliny v jednom francouzském muzeu a ten hovoří o této lokalitě: roste v zanedbaném křoví podél letiště v Ambatomika (což je malé místo pod městečkem Tranomaro u větší silnice z Amboasary do Tsivory). Tato lokalita je podle mého madagaskarského atlasu na jiho-jihovýchodě ostrova, v provincii Toliara. Každopádně má růst na červeném písku s příměsí vápence.

Naše pěstování je takové opatrné – propustný substrát a dobrá drenáž, zalévat méně a spíše podle citu až na poslední chvíli. Světla i vzduchu dostatek, ale není vhodný přímý sluneční úpal. Trochu jsme riskli zimování ve skleníku s občasnými poklesy pod 10°C, které rostlina excelentně zvládla a možná i proto teď vykvetla.

Jinak na závěr další dobrá zpráva směrem k tomuto rodu – už pěstujeme i Seyrigia marnieri, řízek z rostliny (a dárek) od Petra Pavelky, tím máme v hrsti čtvrtý druh ze šesti. J.

Fotografie 2:

1. - 4. Samičí květ v různých stádiích