Sedum versadense
Sedum versadense C. H. Thompson (1911)
Fotografie 1 - Sedum versadense v. versadense
.............................................................................................................
Rozchodník, který vám dnes chci představit, je jedním z asi desítky druhů rodu Sedum, předvádějících nyní své bílé, žluté či narůžovělé květy. Většina z nich čeká na své představenína stránkách ZL už několik let, přesto já dnes sáhnu po druhu, který se u nás až tak dlouho „neohřál“. Patří mezi dávku darovaných rostlin, kterou jsme vloni v létě přivezli z dalekého Holandska, ze sbírky Coka Grootscholtena. Když jsem tento rozchodník zahlédla, bylo mi jedno,k jakému rodu patří (ne vždy to jde na první pohled poznat), prostě se mi líbil díky svým rozvolněným růžicím krátce chlupatých lopatkovitých listů.
Během podzimu se střídavě rostlé listy na vzpřímených stoncích pěkně zahustily a staly se vděčným objektem mých fotografických choutek. V zimě se jeden ze stonků začal více prodlužovata vyvěšovat, proto jsem jej podepřela přistavením květináče s rostlinou k větší nádobě s jinou kytkou. Nepřikládala jsem tomuto jevu žádnou pozornost, myslela jsem si, že se jedná o nějaký prapůvodní stonek – řízek, který rostl v jiných, na světlo zhoršených podmínkách. Kdybych si tehdy o rostlině něco přečetla, nedivila bych se tomu, že se teď na jaře mezi hustými listy objevilo pár bílorůžových polorozložených květů. Jak už to totiž u některých rozchodníků bývá, stonky, nesoucí květy se liší od těch základních, bývají prodloužené a listy na nich více rozvolněné.
Sedum versadense pochází z mexického státu Oaxaca (jižní část Mexika), typová rostlinaz horských oblastí Sierra Madre del Sur (uvádí se přibližná nadmořská výška 1800 m). V roce 1982 Myron Kimnach (ředitel Huntingtonské botanické zahrady, editor časopisu Cactus & Succulent Society of America, autor řady popisů nových druhů kaktusů a rostlin z čeledi Crassulaceae) ustanovil novou varietu S. versadense – v. villadioides. Zatímco typová rostlina by měla mít široce lopatkovité listy délky až do 2,7 cm s tenkými chlupy po obou stranách a zabarvené aždo hnědočervena (myšleno při umístění na slunci), nová varieta by měla mít listy čárkovité, kratší (do 1 cm délky), na vrchní straně hladké a zabarvené do červenožlutých tónů. Podle tohoto popisu by naše rostlina měla být základní varieta S. versadense.
Vzhledem k tomu, že nyní už známe, z jakých podmínek druh pochází, může teď na jaře rostlina bez problémů putovat ven, mezi české rozchodníky, aby získala přirozenou barvu listů. Je možné, že by venku v suchém prostředí snesla i většinu našich zim. Tak nějak podvědomě jsem rostlinu maličko zalila i v zimě, což bych venku realizovala při nepříliš tuhých mrazech kopičkou sněhu, nebo v bezmrazých dnech i troškou vody. Vše pod podmínkou, že při nejnižších teplotách kolem -20° C by rostlina měla mít vyschlý substrát, nebo ještě lépe být přikrytá sněhem. Možná by se jí dařilo na dobře oddrenážované skalce, kde vlhkost vydrží jen nejnutnější dobu. Jsou to jen spekulace, ale určitě by stály za vyzkoušení. R.
Fotografie 2:
1. Konec květního stonku
2. Květní stonek
3. Květ
