Sedum hernandezii
Sedum hernandezii J.Meyrán (1990)
Fotografie 1:
1. Řízek Sedum hernandezii
2. Nakvétající rostlina
.................................................................
Dnes posloužily hned dvakrát a pokaždé úspěšně moje evidenční záznamy naší sbírky. U jedné kytky, o které píše Radka, se ztratila jmenovka a u tohoto rozchodníku jsme si už nepamatovali jak a kdy se u nás ve sbírce objevil. V obou případech moje záznamy pomohly a já si přitom zalistoval v kronice přírůstků. Není možné takovou spoustu informací udržet v hlavě, ať si říká či píše kdo chce co chce. Mám to vyzkoušeno i ve své práci, že záznam je prostě záznam (textový či fotografický) a svou hodnotu vydá právě až po letech.
Tento rozchodník k nám přišel v roce 2008 ve velkém balíku z východoslovenských Košic, kdy se nám naši noví přátelé snažili oplatit obdobný náklad sukulentů, který si odvezli při své předchozí návštěvě. Na obsahu balíku se podíleli hned tři košičtí sukulentáři, takže jsme nedohledali, od koho přesně řízek S. hernandezii pocházel. Pěstujeme jej tedy pátým rokem a teprve letos nám poprvé nakvetl. To jej favorizovalo v kandidátce adeptů na článek, jenom samotné otevření prvního kvítku ve vrcholovém květenství si dalo pěkně načas. Je to pohledná sukulentní rostlina, ať nekvetoucí či kvetoucí, a není divu, že přesto že byla objevena poměrně nedávno, našla si už cestu do spousty sukulentních sbírek. Velkou výhodou při tomto tažení Evropou je její snadná řízkovatelnost a tak je otázka, nepochází –li nakonec všechny dnešní tuzemské sbírkovky z jedné původní rostliny.
Nejsem žádný specialista na krasulovité sukulenty ale rád se s nimi pokochám a poobdivuji také ty méně běžné tvary, barvy, či povrchy listů. Tenhle mexický rozchodník je fascinující především tvarem svých listů. Být ještě trochu delší, připomínaly by malé obušky (viz pohádka Obušku z pytle ven!), takhle se dá hovořit spíše o vejčitých až kyjovitých listech. Zajímavé je,že v podstatě nemají žádnou špičku. Další zajímavostí je jejich stálobarevnost, po celou sezónu si ponechávají jedinný odstín zelené. Pouze nejstarší listy na sobě postupně začnou nabírat jistou stříbřitě šedivou patinu, ve tvaru jemných kreseb. Habitus rostliny je trsovitý, skládá se z jednotlivých stojících až poléhavých 10-15cm výhonků, které se dále větví. V přírodě tvoří tyto rozchodníky prý až 1m koláče. Listy jsou po celé délce stonků, které nevyholují (spíš se sem tam nějaký lístek odlomí při manipulaci) a které jsou jemně chloupkaté. Listy jsou umístěny protistojně, ve čtyřech řadách, konce stonků jsou celkem hustě olistěné, starší části mají už malé mezery mezi listovými patry. Květenství je vrcholové, husté a přisedlé, skládá se z malého počtu pětičetných květů zářivé žluté barvy, které se postupně (a pomalu) otevírají.
Pěstování je zcela nenáročné, růst letní, s vodou raději šetřit, zato se sluncem příliš ne. Není to kytka tvrdého úpalu, ale slunce miluje a ve stínu se nezdravě vytahuje. Nechá se pěstovat úsporně, kdy roste velmi pomalu, nebo naopak výživně, s pravidelnou zálivkou a občasným přihnojením. Pak roste přímo před očima. U starších poléhavých výhonků je vhodné nějak řešit oporu. V zimě jí nevadí dlouhodobé sucho a poklesy teplot klidně i k 5°C.
Internet a literatura také připojily pár obecných informací. V přírodě roste Sedum hernandezii v mexickém státě Puebla, na jižních svazích s dubovým porostem, ve výškách kolem 2500 m n.m.. Pokusil jsem se vypátrat, po kom má tento pohledný rozchodník svoje jméno a nepotvrzeně se domnívám, že to může být po jednom současném mexickém profesionálním botanikovi z univerzity ve Ciudad Mexico, Héctorovi M. Hernándezovi, po kterém je pojmenováno více rostlin z čeledi kaktusovitých. J.
Fotografie 2:
1. Rostlina s květenstvím
2. Žluté květy
