ZEL(e)NÉ LISTY

Sansevieria senegambica Baker 1875

Jak jsem si už párkrát postěžoval - poslední zima, která bohužel stále ještě nekončí, je světelně a i teplotně celkem nepříjemná. A tak je těžké vylovit z naší sbírky něco spokojeného a případně kvetoucího. Proto si pomáháme rostlinami z domácích parapetů a v mém aktuálním případě i ze služebního parapetu. Kvete mi totiž nečekaně jeden z novějších přírůstků sbírky tchýní (dar přítele Michaela), který mám v práci u okna. Na jmenovce má Sansevieria senegambica, Gambia, Marrakissa River Camp.

V zeměpise ve škole jsem nikdy moc neexceloval, informace jsem objevoval a ukládal do paměti až v dospělosti, a tak Gambii ze západní Afriky mám spojenou se Senegalem, nejstarším baobabem v Africe a se zpěvačkou a hráčkou na koru Sonou Jobarteh. Senegal Gambii v podstatě objímá, ten baobab má mít asi šesttisíc let, Sona Jobarteh je moc dobrá gambijská zpěvačka a muzikantka a kora je drnkací nástroj z tykve s 21 strunami, který vypadá až úžasně kaudexně. Ale zpět ke kytkám.

Upřímně – tato sanseviera není žádná miss, je zajímavá svým původem a ochotou vykvést právě v tento čas. Stačí ji ke spokojenosti propustný substrát, pravidelná zálivka s trochou hnojiva, světlo u severního okna a hlavně teplíčko zespodu od radiátoru. Její spokojenost se projevila ne jedním ale hned třemi květenstvími z květníku s asi pěti odnožemi.

Tento druh byl popsán už v 19. století v době, kdy se ještě Senegal a Gambie moc nerozlišovaly a byly pod společným jménem Senegambie. Vlastní Gambie je nyní oblast kolem centrání řeky téhož jména a je celá obklopena Senegalem. V této oblasti roste ze sukulentů několik euforbií, kalanchoí, nějaká asklépka, zmíněný baobab (ty senegalské se prodávají i u nás) a také několik sansevier. Konkrétně Sansevieria senegambica není endemická, roste v celé oblasti Senegalu, Guineje a Sierra Leone. Lokalita Marakissa River Camp je vyhlášené místo pro pozorování vodního ptactva, ona Gambie je vůbec plná rezervací, národních parků a dalších přírodně lákavých míst a velmi pravděpodobně by stála za návštěvu, prý celkem bezpečnou.

Něco bych měl také napsat konkrétně přímo o samotné kytce. Jde o růžicovitou bezstonkovou sansku s delšími dužnatými ale měkčími listy délky kolem 40-60cm a šířky do 4cm v nejširším místě. Tyto listy nemají kresbu. Květenství střední výšky do 50cm nese desítky květů uspořádaných do 3-6 květých přeslenů (to jsem se naučil posledně). Květy jsou docela velké, bohužel brzo zasychají a odpadávají. Řekl bych, že její hlavní strategie rozmnožování jsou odnože, mně udělala za rok tři nové. Vzhledem má být podobná druhu Sansevieria liberica, který roste v téže oblasti. Také bych jej měl mít, jenom teď nevím přesně kde.

Snad ty moje neumětelské fotky mobilem nakonec pár lidí potěší, stejně jako tato méně obvyklá sanska potěšila před týdnem mě. Pár chvil vzácného zimního sluníčka probudilo několik nových adeptů na propagaci, ale vše je zatím v procesu nakvétání. Takže mi nezbývá nic jiného než výsevy a spoustu hezkých chvilek ve sklepě u kotle s mojí novou kamarádkou – oktávovou mandolínou. A čekat na jaro....

J.