ZEL(e)NÉ LISTY

Polyscias fruticosa (L.) Harms 1894

Určitě téměř každý sukulentář (včetně kaktusářů) má větší či menší úchylku na pokojové dřevinky, čpřípadně xerofytní bonsaje. Některé jsou běžnější, některé supervzácné a některé lze v pohodě koupit i v supermarketu nebo ve květinářství v nákupních centrech. To byl i případ mých dnešních rostlin z rodu Polyscias, jedna pochází z Kauflandu a druhá z Lidlu. Pro dnešní článek jsem vybral tu momentálně pohlednější – Polyscias fruticosa, neboli česky stínovka keřovitá.

Obě části českého jména jsou vypovídající, stínovka proto, že nesnáší přímé slunce a keřovitost až stromovitost z důvodu jejího polostromového habitu. Rod stínovek patří do čeledi Araliaceae a vyskytuje se v přírodě na velkém areálu od tropické Afriky do jihovýchodní Asie a Austrálie. Zahrnuje velký počet druhů, v nichž není úplně dokonalý pořádek, platných druhů je kolem 120. Z nich se v domácí kultuře pěstuje kolem 6 druhů, nejznámější jsou P. scutellaria a P. fruticosa, pěstované jsou také například P. balfouriana, P. filicifolia a pár dalších. Konkrétně dnešní vybraná rostlina roste v přírodě přirozeně i zavlečeně na obrovském areálu Afriky a Asie. Oblibuje teplé a vlhčí podmínky v kombinaci se zastíněným stanovištěm. Dosahuje větších výšek 3-5 metrů ale lze ji řezem udržet i v ukázněnějších rozměrech. Profesionální zahradníci z ní vyšlechtili několik kultivarů vhodných pro využití v domácnostech, nejčastěji se prodává zakrslá P. fruticosa cv. Elegans a cv. Hawai (případně hawaiana), já mám evidentně ten první případ. Na této dřevince jsou zajímavé hlavně dvě věci – její olistění - drobné, trojčetně zpeřené lístky a celkem bizarně tlustý, hustě větvený až propletený dřevnatějicí stonek. Květů se člověk pěstující tuto stínovku nedočká, nebo jen zcela vyjímečně.

Z hlediska pěstování to není úplně jednoduchá a odolná záležitost, přece jen ke své spokojenosti potřebuje dodržet určité podmínky. První je teplo (v létě 22-26°C, v zimě 18-22°C, kritických je zimě 15°C), druhá podmínka je optimální vlhko (nesmí ani přeschnout ani se přelívat) a třetí podmínka jakožto naplnění jejího českého jména je polostín. Je tedy vhodná i do domácností na okno, kde na ni nepraží přímé slunce, dá se přes léto i vyletnit ale opět někam kde je chráněná před úpalem. Letnění ale velmi přivítá, obrazí pak novými výhony a obalí se spoustou svých stříhaných listů. Není to tedy typická rostlina do suchého přehřátého skleníku a i s tou zálivkou se musí trochu citlivě. A ještě poznámka – i přes zimu zůstává P. fruticosa stálezelená, listy neshazuje, pouze je mírně omezí a nové netvoří.

Rozšiřovat zástupce tohoto rodu určitě nehodlám, ale za svoje dvě stínovky jsem docela rád a vlastně je i doporučuji pro vyzkoušení našim čtenářům.

J.