ZEL(e)NÉ LISTY

          Peperomia rotundifolia (Linné) Kunth

Fotografie 1:

1.- 2. Rostlina s květenstvími (Plant with inflorescences)

...................................................................................

Tentokrát to vezmu z hodně jiného soudku. Ne, že bych to všemi těmi oxalisy, šruchami a dalšími šílenostmi jindy z jiného soudku nebrala, ale tato kytka je skutečně zvláštnost.

Mezi rostlinami rodu Peperomia (čeleď Piperaceae) najdete kromě úplně „obyčejných“ nesukulentních kytek také sukulentní zástupce, nejznámější jsou tzv. okýnkové peperomie – název není podle místa pěstování, ale podle průsvitných vrchních stran listů (P.dolabriformis, P.asperula, P.columella, P.nivalis atd.), mezi mé horké favority poslední doby patří těžko sehnatelné a těžko pěstovatelné kaudexní peperomie, které jsou v mých očích úplně „k sežrání“ (P.monticola, P.gracillima atd). Já vám však chci představit peperomii, která z obou skupin docela vybočuje. Patří totiž stylem svého růstu mezi epifytní rostliny, stonky jsou tenké, poléhavé, dlouhé až 25cm. P.rotundifolia má však sukulentní listy a to ne ledajaké.

Okrouhlým tvarem připomínají velké zelené čočky. Rostou střídavě za sebou ve dvou řadách v hustotě podle poskytnutých světelných podmínek. Pod vrchní stranou listů prosvítá tmavě zelená kresba, povrch je porostlý řídkými chloupky. Rostlina vypadá trochu jako neobvyklý dekadentní náhrdelník. Na koncích stonků se objevují klasovitá květenství, která vydrží na rostlině poměrně dlouhou dobu.

P.rotundifolia pochází z tropických ostrovů, dnes je rozšířená po jižní Americe a Africe. Od doby jejího objevu v 19.století dostávala různá jména (tenuicaulis, punctatifolia, rejecta, cruentata, koepperi atd.). Nepěstuje se úplně snadno, zvlášť, když ji máte spolu s ostatními sukulenty. Nesnáší sluneční úpal a nevydrží delší dobu sucha, sukuletní listy sice přežijí, ale tenké stonky zavadají a nakonec zasychají. Já osobně její řízky pokládám do květináče se substrátem pro begonie (rašelina, kompostovka,písek), stonek několikrát stočím dokola po povrchu a na několika místech zatížím kameny. Nejlepší je, když stonek má už nějaké kořeny po své délce, pokud je nemá, ne vždy se podaří zakořenění. Pokud se řízek „chytne“, je napůl vyhráno, podobně jako známé Senecio rowleyanus začne po celé délce pouštět nové větve, které se vyvěšují z květináčku ven. Rostlině je nejlépe v podrostu pod vyššími rostlinami, nebo někde na východním okně. Přiznám se, že svou P.rotundifolia pravděpodobně trochu trápím nedostatkem vody, protože zalévám tak zhruba jednou týdně a asi by té vody potřebovala trochu víc. Občas může dojít k odschnutí nebo naopak odhnití rostliny v květináči. Proto peperomii často kontrolujte, aby se zdravé konce stonků daly včas zachránit a přeřízkovat.

P.rotundifolia není příliš běžnou rostlinou, není také úplně snadné ji pěstovat, přesto patří mezi mé favority svou odlišností oproti svým „normálním“ sukulentním kolegům. R.

Summary:

Description and experiences with growing of epiphytic Peperomia rotundifolia from family Piperaceae.

Fotografie 2:

1. Stonky (Stems)

2. Chlupy na listech a stoncích (Hairs on stems and leaves)

3. List (Leaf)