ZEL(e)NÉ LISTY

Peperomia polycephala Trel. (1936)

Pokud jste se někdy zajímali či dokonce ještě stále zajímáte o sukulentní kousky z rodu Peperomia, jistě víte, že kromě známých okénkových či druhů pouze se sukulentními listy existuje ještě třetí skupina, která vytváří podzemní hlízky či hlízy různých velikostí a tvarů. Rostliny této skupiny jsou sice hodně atraktivní, ale potvůrky také při pěstování poměrně nevyzpytatelné. Naštěstí i mezi hlíznatými peperomiemi se najde pár druhů, které snášejí naši pěstitelské přehmaty a statečně rostou a celkem pravidelně kvetou. Několik málo podobných druhů jsem již na ZL v minulosti představila, dnes se tedy dostávám k další, která pro mě ještě donedávna byla docela nezařaditelná, protože jméno, se kterým jsem ji kdysi nakoupila (Peperomia aff. scutelifolia) bylo očividně nesprávné.

Vloni mi hodně pomohlo, když jsem tento druh našla na burze v nabídce jednoho odborníka na peperomie a mohla se podívat na správné jméno na jmenovce: Peperomia polycephala. Pak už stačilo porovnat fotografie a dohledat nějaké informace o tomto druhu a bylo jasno. Tato peruánská peperomie má totiž jednu docela typickou vlastnost. Dokáže se „stěhovat“ z květináčků, ve kterých je zasazená. Vytváří malé dceřinné hlízky, které se odtokovými otvory v květináčku dostávají ven, čímž vytváří skupinky hlízek, které příliš nepřirůstají do velikosti (maximálně do 3 cm). Když k tomu přidáme snadnou tvorbu semen a bezproblémové klíčení, dostaneme vděčnou hlíznatou peperomii s atraktivními peltátními listy, snášející i občasné přisušení.

Tato strategie rostlině pomáhá osidlovat šikmé skalní štěrbiny na březích řek, v případě této peperomie je to andská řeka Apurimac, která teče v území zhruba mezi městem Cuzco a známým jezerem Titicaca (uvádí se ještě jeden nález jižně od tohoto jezera, tentokrát již na území Bolívie). Pokud tohle o rostlině víme, pochopíme, že takto se šířící hlízky jsou naprosto spokojené na podmiskách vedle květináčků v malé vrstvě vysypaného substrátu. Podobné strategie jsem si všimla u obdobně skupinově vegetujících cibulek miniaturní africké Drimia uniflora (dříve Litanthus pusillus). V případě obou rostlin z odlišných koutů světa se vyplatí kolem nádob, ve kterých je pěstujeme příliš neuklízet, dočkáme se pak množství offsetů a někdy i semenáčků. R.