Oxalis aff. johnstonii
Oxalis aff. johnstonii R. Knuth
Po hodně dlouhé době mě zase napadlo zapátrat na netu, zda by šlo najít více informací k chilským šťavelům. Kdysi jsem takto prošla a pro sebe si přeložila ze španělštiny volně přístupnou naskenovanou práci jménem Flora de Chile, kterou na přelomu 19. a 20. století sepsal německý botanik a univerzitní profesor Karl Friedrich Reiche. Byl zde klíč k určování všech tehdy známých rostlin, ale bez fotografií se obtížně hledá, navíc k tomu ještě později přibyly další popsané taxony. Na podkladu jakžtakž přeloženého klíče jsem se kdysi na stránkách ZL pokusila o nějaké určování (Oxalis sp., Paposo, Chile), leč tehdy bez správného výsledku.
Čekalo na mě moc příjemné překvapení, když jsem objevila šikovné stránky s endemickými rostlinami Chile (The Endemic Plants of Chile). Vznikly spoluprácí Královské botanické zahrady v Edinburghu a Fundacion Chilco, zaštiťující několik dílčích chilských organizací. Důležité je, že ke spoustě druhů existují i fotografie rostlin z lokalit. To se to pak jinak hledá. Vzhledem k tomu, že neurčených jihoamerických šťavelů mám několik a část z nich pochází z Chile, stránky mi poskytly částečné vodítko k určení některých z nich.
Dnes se vrátíme k jednomu z nich: oxalis s obstojně ztloustlým kořenem, chlupatými listy se zřetelným reliéfem na horní straně listů, většími žlutými květy a lokalitou Paposo (chilský region Antofagasta). V mnoha znacích se podobá třem zobrazeným druhům: O. atacamensis, O. johnstonii a O. ornata. Všechny tři druhy se navíc vyskytují kromě jiného v okolí zmíněné vesnice Paposo, což je pouštní oblast na pobřeží Tichého oceánu, kde rostliny získávají vláhu hlavně z mlh, přicházejících od moře. Pro mé určení rozhodl jeden ze znaků, a to přítomnost či absence chlupů na horní straně listů.
Moje volba padla na druh Oxalis johsntonii, popsaný v roce 1930. Nevím, jestli je určení správné, budu tedy používat značku aff. (pravděpodobně). Každopádně je to pohledný kaudexní šťavel, který není bohužel samosprašný, takže jsem ho za tu dlouhou řádku let jen párkrát namnožila řízkováním (hlavně pro případ, že by mateční rostlina prošla nějakou zkázou). Řízky postupně znovu tvoří ztloustlý kořen.
Myslím, že vás v budoucnu čeká ještě pár dalších podobných pokusů o určení bezejmenných rostlin naší sbírky, zvlášť, když je díky internetu čím dál častěji o co se opřít. R.
