ZEL(e)NÉ LISTY

                  Othonna retrorsa De Candole

Fotografie 1:

1. O.retrorsa

2. Listy (Leaves)

3. Vrchol stonku (Top of stem)

4. Vata u vrcholu stonku (Woolly hairs near the top of stem)

..........................................................................................

Duben je tady, dá se tedy říct, že zimní kytky pějí svou labutí píseň. V tuhle dobu už některé z nich shodily listy, jiné se k tomu chystají a pokud si nedají říct dobrovolně, prostě už budou dostávat menší a menší dávky vody, až jednoho dubnového dne zálivka úplně ustane. Stejně tak tomu je i v přírodě, odkud pocházejí, neděje se jim tedy nějaké příkoří. I když by teď měly ideální světelné podmínky, od přírody to mají zakódováno tak, že rostou v době, kdy ve své domovině mají naději na nějaký přísun vody a v našich podmínkách je můžete k opačnému režimu přemlouvat jak chcete a přesto si tvrdohlavě prosazují svou.

O.retrorsa, o které dnes zkusím napsat pár informací, tedy bude na nějaký čas posledním druhem, další vlna článků o rostlinách rodu Othonna, které se mi za poslední rok podařilo vypěstovat ze semen, dostat darem, nebo občas i někde nakoupit, bude následovat v pozdním létě, kdy se kytky zase začnou probouzet z letního spánku.

O.retrorsa z čeledi Asteraceae roste v oblasti Severního Kapska v Jihoafrické republice (Little Namaqualand) jako nevysoká (do 10cm), zato hodně rozložitá rostlina. Staré kousky mohou dosahovat až 30 cm v průměru, což je, jestli se nemýlím, průměr běžného vědra na vodu, tedy pořádný „špalek“. Větve jsou krátké a tlusté a končí chundelatými konci se zbytky starých zaschlých listů. Má O.retrorsa zatím špalek ani zdánlivě nepřipomíná, spíš je to takový špalíček o síle obyčejné tužky, přesto je již dospělý a tudíž také květuschopný. Sivězelené listy jsou čárkovité či obkopinaté (8-15 mm šířka, 3-6cm délka) s jemnými zoubky na okrajích. Podle šířky listů se rozlišijí dvě variety: základní retrorsa má listy širší než 8mm, varieta linearifolia má už jen podle jména listy užší od 2 do 4 mm. Obě rostou v oblasti Khamiesbergu v Severním Kapsku. Relativně nedávno (1990) G.D.Rowley popsal ještě další varietu s názvem spektakelensis, pocházející z jiné oblasti (Springbok – Spektakel Pass), která se odlišuje menší velikostí a menším množstvím vlny okolo vrcholů větví.

O.retrorsa kvete do čtvrt metru vysokým květenstvím s několika větvemi, květy jsou žluté s několika delšími paprsky okolo středu květu. Semena jsou podobně jako u dalších zástupců rodu drobnější s krátkým chmýřím na konci. Výsevy doporučuji neodkládat a hlavně nedávat pod zářivky do tepla, já osobně krabičky s vysetými semeny dávám k prosvětlenému oknu ve sklepě, kde bývá teplota kolem 10 stupňů a do několika dnů se objevují nové rostlinky, které rychle přirůstají. Brzy po vyklíčení putují odkryté semenáčky do skleníku, kde mají dostatek světla k rychlému růstu. Oproti dospělým jedincům semenáčky zalévám co nejdéle, aby stačily zesílit a přežily krátkou pauzu v největších letních vedrech. Substrát míchám propustnější, vzhledem k tomu, že rostlinky tohoto rodu považuji docela za vzácnosti, přidávám raději podíl pemzy, i když by asi stačil obyčejný propustný.

Vím, že si asi říkáte: Jó, zimní kytka, o té si můžu nechat jen zdát L, ale já si to léta říkala také a dočkala jsem se až v posledních dvou letech. Neházejte tedy flintu do žita a vězte, že se třeba také jednou dočkáte (pokud už se tak nestalo). Upřímně držím všem palce, už jen kvůli tak krásným rostlinkám, jakými jsou (nejen) ty z rodu Othonna.    R.

Summary:

Description and experience with growing of Othonna retrorsa from family Asteraceae.

Fotografie 2:

1. Květy (Flowers)

2. Stonek (Stem)

3. Zuby na okrajích listů (Serrate margins of leaves)

4. Rostlina s květy (Plant with flowers)