Othonna arborescens
Othonna arborescens Linné (1763)
Fotografie 1:
1. Semenáčky O. arborescens
2. Mladá rostlina
3. Detail loupající se borky
............................................................................
Příprava k tomuto článku byla pravděpodobně mnohonásobně delší, než jeho napsání. Tak to ostatně bývá téměř vždy, když zjistíte, že pěstujete rostlinu s jiným jménem, než je na jmenovce. Tak, jako Jirka zamýšlí vytvořit novou rubriku Záhady, já navrhuji zřídit novou skupinu našeho werbáře- detective story čili hezky česky detektivku. Jak jinak nazvat doslova detektivní pátrání v dostupné literatuře a pro jistotu i na webu, když se chcete dopídit správného určení rostliny a nechcete tím donekonečna otravovat znalejší kapacity. Vím, riskujete tím, že se nějakou fatální chybou znemožníte v odborných kruzích, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí, že... Takže jak to tedy bylo?
Zhruba před 4 lety jsem objevila v nabídce americké firmy docela zajímavou kolekci semen různých druhů mých oblíbených oton. Pokud otony již nějakou dobu vyséváte, většinou se po výsevu čerstvých semen dočkáte alespoň dílčího výsledku, takže konečný poměr bývá 2- 4 semenáčky na pět vysetých semen. Tu a tam nevyleze nic, ale to bývá jen občas, takže vás to neodradí od objednávání následující rok. První rok po výsevu semen, který provádím v zimě, je dobré i v letním období malé semenáčky s miniaturními kaudexíky či pachykaulíky občas zalít, i když rozhodně ne tak, aby stály dlouhodobě v přemokřeném substrátu. Pikýruji, když jsou rostliny zhruba jednoleté. Při doplňování fotogalerií našich rostlin jsem zjistila, že některá jména jsou vlastně synonyma, takže jsem vše opravila a dál nezkoumala.
Nedávno nakvetla jedna z keříčkových oton a problém nastal, když jsem si usmyslela vám ji představit. Othonna quercifolia (což je synonymum pro O. retrofracta) má mít mnohem více jazykovitých květů v úboru, než měla ta naše. Prostě rozdíl mezi 15 a 5 je příliš okatý, než aby se to přisoudilo nějaké vývojové odchylce. Nezbylo, než hledat podobné keříčkové druhy a eliminovat je podle stavby úborů. Nakonec jsem skončila u O. arborescens, u které se připouští 5 – 8 jazykovitých květů v úboru. Souhlasí i lokalita, ze které pochází původní rostlina, která poskytla semena. Druh O. arborescens má pocházet z jihoafrických provincií Severní a Západní Kapsko, u nakoupených semen byl původ Het Kruis, což je označení pro oblast jihoafrického západního pobřeží.
Pro zvědavé přidám i něco z encyklopedie. Druh O. arborescens vytváří opadavé keříky až 60 cm vysoké, spodní část stonku bývá ztloustlá, nahoře se větví. Listy bývají podlouhle oboválné se špičkou buď špičatou, zaoblenou či zakulacenou, okraj je většinou celistvý či s několika nevýraznými zuby. Květenství mívá většinou nevětvenou lodyhu do 10 cm, jen výjimečně se může řídce větvit. O žlutých úborech jsem už mluvila výše.
Zimní pěstování rostliny po tolika článcích o otonách asi nemusím zdůrazňovat. Na jedné z fotografií je vidět za rostlinou jednu další – jde o tutéž rostlinu, tedy vlastně její terminál, který jsem kdysi neopatrně a hlavně nechtěně odlomila. Vidíte, že se dá bez problémů zakořenit. Milovník tvarování by asi s košatou O. arborerescens udělal krátký proces, já zatím nemám to srdce a nechávám rostlinu růst bez záměrných zásahů.
Obávám se, že mě podobné detektivní pátrání čeká i u dalších keříčkových druhů, mimochodem podobných jako vejce vejci, jen s jinými jmény (O. sonchifolia, O. macrosperma), budu si však muset počkat na květy, které jsou pro určení důležité. R.
Fotografie 2:
1. + 2. Othonna arborescens s vrcholovým řízkem v pozadí
3. Květ
