ZEL(e)NÉ LISTY

Orostachys chanetii (Levl.) Berger

Fotografie 1:

1. O. chanetii krátce ve sbírce

2. Vzhled současného O. chanetii

........................................................................

Celý život jsem měl štěstí na učitele a pochopitelně i učitelky. Nejenom jejich zásluhou jsem pochopil, že se budu muset celý život stále něco učit. I když už dávno nebudu chodit do školy, stejně budu pořád něco studovat, dohledávat, doplňovat a snažit se tak o vlastní rozšiřování obzorů. Protože můj hlavní koníček jsou víceméně sukulentní rostliny, je to vzdělávání zaměřeno většinou tímto směrem. A taky jsem pochopil, že musím čas od času před nějakým člověkem (který došel dál než já) smeknout. Proč píšu tak zeširoka? Včera odpoledne totiž navštívil už potřetí naší sbírku nenápadný velikán v našem oboru, Holanďan Cok Grootscholten, a já doteď jeho návštěvu vydýchávám (myšleno v dobrém slova smyslu).

Docela se vyplatí pozorovat Mistra při práci a tak jsem se zájmem sledoval, co Coka v naší šílené a nepřehledné sbírce zaujme. Už ji měl z minula docela prostudovanou a tak jenom se svým lišáckým úsměvem vyzobával (ručkou i fotoaparátem) některé pro něj zajímavé kytky. Je pro nás upřímnou a velkou ctí, když si Cok u nás něco vybere. Vůbec mu nešlo o vzácnosti či poslední špeky, prostě cokoliv ho potěšilo, na to upozornil, něco si nafotil a o něco si i řekl. V duchu jsem si přitom musel přiznat, kolik našich kytek kolem něj, ve skleníku, foliáku i celé zahradě, vlastně přímo či nepřímo pochází právě od něj. O jedné takové tedy bude dnešní článek.

U několika orostachysů mám na jmenovkách dvoje „ex“ - první, od koho jsem rostlinu získal, a druhé, od koho kytka pochází původně. V případě Orostachys chanetii, který mi právě nakvétá, je první ex J.D. (paní Jiřina Doležalová) a druhé ex CG (čili Cok Grootscholten). Na rozdíl od ostatních druhů, kde s jejich určením plavu, je O. chanetii nezaměnitelný. Ale je třeba si uvědomit spoustu souvislostí – to, co my středoevropští pěstitelé (a někdy rádoby odborníci) můžeme považovat za nejtypičtější podobu určitého druhu, je vlastně pouze jedna forma z mnoha, které stoprocentně v jejich domovině rostou a tak o jednoznačnosti vzhledu lze u orostachysů (a též i u mnoha dalších sukulentů) úspěšně pochybovat.

Literatura ani internet mnoho informací o tomto druhu nenabízí. Tak to zkusím zrekapitulovat a něco málo doplnit ze svého pozorování. Orostachys chanetii je endemitem Číny a má růst v provinciích Gansu, Hebei, Shanxi a Sichuan. Kdyby se sečetly plochy těchto provincií, šlo by o obrovské číslo, z čehož lze dovodit, že na takové ploše nebude žádná kytka zcela uniformní. Bohužel v současné Evropě momentálně běhá pouze jeden klon (forma) a tak nám nyní chybí další materiál s ověřeným původem pro posouzení variability tohoto druhu. O. chanetii ale určitě patří mezi subtilnější druhy sekce Appendiculatae (listy s výraznou špičkou) , vzhledově je vzdáleně podobný extrémně hubené a štíhlé O. japonica či O. erubescens, které také rostou v Číně. Je však mnohem drobnější a naše forma má úzké, svěže zelené lístky, pouze na jejich koncích je načervenalý nádech a hlavně jemná chrupavčitá špička. Velikost rozet je odvislá od výživy a způsobu pěstování, při spartánském způsobu jsou rozetky 1,5-2cm v průměru, při výživnějším jsou možné i 4-5cm růžice. Překvapilo mě, jak mocně O. chanetii odnožuje, což ale může být důsledek nekonečného množení tohoto klonu stále jen odlamováním odnoží. Překvapením bylo i nakvetení před několika dny a to i z malých růžiček. Naštěstí i dalších nekvetoucích růžiček je dostatek, takže nedojde k úhynu celé rostliny. Navíc se pokusíme o řízené opylení kvítků a přesev. Květenství je překvapivě robustní a největší z nejstarší růžice má výšku kolem 15cm, literatura píše až 30cm. Samotné kvítky jsou na orostachys velké (6-8mm) a doširoka otevřené. Neotevřená poupata jsou slabě růžová, otevřené květy však jdou do čistě bílé. Zajímavostí je, že kvítky nenakvétají ani zespoda ani seshora, ale otevírají se tak nějak namátkově po celé délce květního stonku.

Literatura píše o nadmořské výšce 400-1700m.n.m. a osluněných kamenitých lokalitách. Malé varování ohledně zimních teplot, literatura uvádá minimum 1°C a v kultuře bych doporučoval velkou opatrnost. Jednou už jsem O. chanetii uhubil (přesněji usušil přes zimu), takže již vím, že tento typ orosťáků potřebuje pár kapek vody i přes zimu. Přes léto kytce určitě prospívá letnění ale s možnou ochranou proti přemokření delším deštěm; já jsem jej pěstoval pod stříškou. Pokud bude více materiálu na experimenty, je možno vyzkoušet více substrátů a způsobů kultury.

Tento článek je takový pozdrav úžasnému Cokovi Grootscholtenovi i vzdálené nedostupné domovině těchto rostlin a vlastně i rozloučení s letošním létem, které je už za námi. Nastane nám teď uklízení venkovních rostlin do skleníku a domečku. Pár orostachysů zůstaně natvrdo ve foliáku ale O. chanetii spolu s několika dalšími půjde určitě do vytápěného skleníku. A pak už přijde další zima, kdy bude zase vhodný čas na další studium a vzdělávání. J.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí Orostachys chanetii

2. Detail květenství