Olea europaea
Olea europaea L.
V sukulentních sbírkách se občas najde leccos, sukulentáři jsou většinou také velcí pokusníci a zkoušejí pěstovat vedle klasických sukulentů i další skupiny rostlin. Někdo, jako například já, zabloudí mezi cibuloviny, někdo zkouší tilandsie, orchideje a nemalou část pěstitelů oslovují také bonsajové dřeviny. Pochopitelně jde většinou o zakrslé, malolisté, tlustokmenné exempláře.
I v naší sbírce se během let nastřádala kolekce stromečků a keříčků, kterým nevadí občasný přísušek a které nás těší svým bonsajovým habitem. O několika jsme na Zelných listech již psali a další asi přibudou, dnes to bude evropská oliva – Olea europaea. Je docela možné, že některé naše čtenáře už zlobíme těmi lokalitami s nevyslovitelnými jmény, takže pro tuto skupinu mám dobrou zprávu, naše oliva má lokalitu OBI Plzeň. Tam jsme si totiž tuto rostlinu před lety pořídili v nějaké překvapivé akci. Bylo jich tam tedy pár desítek květníků za velmi rozumnou cenu a my si vybrali tu pro nás nejpěknější, měla silný zbrázděný kmen s nádherným kořenovými náběhy.
Oliva evropská je velmi známá evropská dřevina, slavná je kromě svého vzhledu (slavné olivové háje v různých středomořských destinacích) také svými produkty – nakládané zelené a černé olivy a hlavně z plodů lisovaný olivový olej. V posledných letech se k nám dovážejí různě velké, někdy až obří stromy oliv ze španělských pěstíren za různé a někdy až astronomické ceny. Náš příklad ale dokazuje, že je možné objevit velmi pěknou rostlinu olivy i za pár stokorun.
Tím že Olea europaea roste na velkém areálu kolem Středozemního moře, kde je průmyslově využívána, existuje velké množství vyšlechtěných odrůd a kultivarů různých vzhledů a vlastností. Taxonomicky je evidováno 8 poddruhů a 4 variety čistě botanického původu a k tomu je známo kolem 30 kultivarů. Pro naše domácí podmínky a malé prostory jsou vhodné ty malolisté a zakrslé, pro bonsaje se doporučují odrůdy Little Ollie a Skylark's Dwarf.
Na pěstování je to naprosto nenáročná záležitost. V létě co nejvíc slunce a tepla, nárazová zálivka s občasným přihnojením a má ráda přidání vápence do substrátu. Dvakrát ročně prokrácení dlouhých výhonů (pak bohužel nekvete) a na zimu uklidit někam do bezmrazého světlého prostoru s minimální zálivkou. Uvádí se odolnost na mráz v květináči do -5°C, v záhoně v nevytápěném skleníku by to mělo být ještě níž, existuje dokonce jeden kultivar ze severního Řecka s odolností až -18C. My jsme viděli trvale venku pěstované staré exempláře v holandské BZ v Leidenu. V zásadě tedy miluje letnění (balkon, terasa, zahrada) a na zimu u nás raději uklidit.
J.
