ZEL(e)NÉ LISTY

Oeceoclades ugandae Garay & Taylor 1976 – vánoční roztomilost z černé Afriky

Většinu roku, když mě tahle po ránu chytnou spisovatelské choutky, mám přihlášených rostlin na článek několikero, někdy si ani vybrat nemohu. Pravidelnou vyjímkou je ale předvánoční a někdy i vánoční čas, kdy náš plzeňský region navštíví inverze. To se pak veškerý kytkový život ve skleníku zastaví a jediné zajímavé věci se odehrávají pod zářivkami a ledkami a sem-tam na parapetech u oken. To byl i případ dnešní kytky, kdy jsem objevil dvě květenství na orchidejovém okně na dvou různých rostlinách. Jedno z nich patřilo tropické zemní orchidejce z Ugandy.

Oeceoclades ugandae měla postupně různá jména, nejčastější bylo Eulophia ugandae. Přesto, že oeceoklády máme spojené spíše s Madagaskarem, několik druhů roste i na africkém kontinentu. K nim patří známá O. saundersiana a méně známé O. lubbersiana a dnešní O. ugandae. Ta nakonec (podle internetu) má růst kromě domovské Ugandy také v jihozápadní Keni, Etiopii, Ghaně, Pobřeží slonoviny a DRC. Měla by tam růst v řídkých lesích, většinově jako terestrická (zemní) a méně často jako epifytická.

Má štíhlé pahlízy nesoucí dva až tři listy a opravdu robustní kořenový systém tlustých a pevných kořenů. Samotné listy jsou takové obyčejné, ne zcela sukulentní ale docela pevné, světle zelené. Mám ji pár let a nepamatuji si, že by mi někdy kvetla i když vyloučit to nemohu. Květensví je nízké, mírně rozvětvené a nese velké množství drobných kvítků, velikostně 1-2cm. Jejich barva je čistě bílá s lehkými fialovými puntíky na spodních pyscích. Je to sice miniaturní ale v době vánoční velmi sympatická podívaná.

Pěstebně se mi jeví jako hodně odolná a bezproblémová, přes léto ji mám venku v polostínu a na zimu ji uklízím na okenní parapet. Je docela sehnatelná i u českých orchidejových prodejců a myslím si, že do kolekcí sukulentářů s orchidejovým ostrůvkem může oprávněně patřit.

J.