O nedokonaném konci světa a dokonaném konci jednoho kaudexíku
O nedokonaném konci světa a dokonaném konci jednoho kaudexíku
Fotografie 1:
1.+ 2. Rašící kaudexík
3. Aff. Lobelia sp.
.........................................................
Myslím si, že Stvořitel má s námi ještě nějaké potměšilé plány. Přes neustálou mediální masáž, která se s blížícím se datem 21. 12. 2012 stupňovala (o čem by taky bulvární novináři psali, když ty nezdárné celebrity jako na potvoru zrovna nezlobí), zůstávala velká část lidí záviděníhodně odolná a o konci světa si myslela své. Nečekala záchranu od letky nějakých mimozemšťanů, nekopala bunkry na zahradě, ba dokonce ani nenakupovala zásoby plynových vařičů, jídla a svíček.
Mezi podobné patřím i já a nepodsouvejte mi, že po bitvě je každý generálem. Přísahám, že doma byly na poličce jen svíčky vánoční a s jídlem bychom vydrželi jako vždy jen přesně do data příštího nákupu. Zkrátka hrubá nepřipravenost. Zčásti díky chladnému rozumu (návštěvy astronomických přednášek v mládí se občas hodí) a možná i díky jakési lenosti se tím zabývat, mě to netrápilo, i když v týdnu před oním magickým datem začal hlodat červíček pochybností. Co by bylo, kdyby...
Zamyslíte se, co všechno doma funguje na elektriku. To, že budete bez počítače, byste asi nějak přežili. Bez spojení se světem se dá také chvíli vydržet. Horší to bude s přípravou jídla, s hygienou – čerpadlo bez elektřiny nedá ani kapku, dešťová voda jednou dojde a brzy asi bude všem zima, protože kotel si bude vesele hořet ve sklepě a v patře se bez expanzky ohřeje maximálně samotížka. Zde vyhrávají majitelé krbů, kamen a paradoxně i otevřených topenišť(zpátky na stromy! ). Když přestanete myslet na sebe, na své nejbližší a vlastně na lidi jako takové, vybaví se vám další živí tvorové – zvířata a rostliny. O domácí mazlíčky se nějak jejich páníčkové postarají, divoká zvěř si poradí sama, úkrytů je v přírodě dost. Ale co kytky? Ty nikam neutečou, bez sluníčka a bez vody brzy bídně zhynou. Zůstanou jen jejich semena a … xerofyty. Vždyť ty si dokážou vystačit s málem a někdy i s úplně ničím. My pěstitelé je strkáme na dlouhé měsíce do chladných sklepů, do přítmí či tmy se stálou nízkou teplotou. Bez vody, bez výživy, bez výhledu na to, že bude líp. Ty vlastně zažívají apokalypsu každoročně a přitom nereptají, nežehrají na krutý osud, na boží rány a přitom o nějakém konci kamenného indiánského kalendáře nemají ani tuchy...
Odpusťte mi, že skáču z první osoby do druhé a zase zpět, ale zde přichází na řadu jeden malý osobní příklad. Vzpomněla jsem si na jednoho našeho čerstvého nebožtíka – na malý neidentifikovaný kaudexík, který jsme dostali do péče od známého- cestovatele. Kdysi si jej dovezl z cest po jižní Africe a nevěděl si s ním rady. Šest dlouhých let živý kaudexík nic nedělal, nijak se neprojevil, přestože občas dostal trochu vody. Bylo jasné, že potřebuje něco, čeho se mu nedostává, nějaký signál, impuls. Jirka si vzpomněl na letitou metodu Ády Tomandla – takzvaný inkubátor. Rostlina se zaleje, zavře do mikrotenu a nechá zapařit. A funguje to – do 14 dní narašila a pustila nesukulentní výhony, hledající oporu. Druhý rok jsme to zkusili nechat náhodě a nestalo se nic. Kaudexík prostě potřeboval jakousi saunu – stoprocentní vlhkost spojenou s vedrem, na kterou byl asi zvyklý ze svého původního prostředí. Je možné, že v tom jakousi dílčí úlohu hrál i etylén – látka, obsažená v plastu, ze kterého je sáček vyrobený- ale to jsou jen nepodložené spekulace. Třetím rokem jsme opět dopřáli mikroten a rostlina opět bujně narašila. Tehdy se mi dokonce podařilo na jakýchsi afrických stránkách najít, že by to mohla být jihoafrická kaudexní lobelka (Lobelia sp.), ale to by se potvrdilo jedině květem. Toho jsme se nikdy nedočkali, protože jsme zatažený kaudexík, který vypadal jako nenápadná mrtvola, nechali letos na podzim v prostředí, které jednoduše nestrávil - v nevytápěném foliovníku, v zimě, na kterou nebyl z teplé Afriky zvyklý.
Jsou určitě sukulenty a další xerofyty, které si poradí nejen s nedostatkem vody, světla, ale i s krutou zimou – mrazuvzdorné kaktusy, netřesky, cibuloviny a hlízoviny z chladnějších pásem atd.. Ty, kdyby to bylo možné, by se našim postapokalyptickým starostem mohly jen usmívat, vždyť ony své miniaturní konce světa prožívají třeba i víckrát za rok a nedělají kolem toho takový humbuk, jako my, pobláznění lidé. A jak se říkalo, že zánik světa přežijí jen potkani a švábi, já k tomu přidávám ještě xerofyty. Jako snadno zranitelný člověk, závislý na technologiích tak, že to ani nedomýšlím, jim mohu jen tiše závidět... R.
P. S. A jestli se vám to celé zdá jako blábol, tak vězte, že to blábol je, ale ten kaudexík nám bohužel fakt uhnil ...
Fotografie 2:
1. Aff. Lobelia sp.
2. Stonek
3. List