ZEL(e)NÉ LISTY

Nolina microcarpa S.Watson 1879

Přd několika lety (přesně v roce 2022) jsem napsal do ročenky Sekce pěstitelů sukulentů článek o aktuálně vykvetlé Nolina microcarpa na naší zahradě. Bylo to tenkrát velké posvícení s devíti květenstvími najednou. Rok nato nám naše nolina vykvetla dalšími třemi květenstvími a pak si dala pauzu. Letos se nám nějak nepozdávala, začala masivně prosychat, mysleli jsme si, že ji málo zaléváme (což jsme ale nikdy předtím nedělali) a tak jsme to zkoušeli dohnat. Nepomohlo to, a tak jsem se odhodlal k nepříjemné a zdlouhavé práci.

Jak už jsem psal v tom zmíněném článku, má tento druh noliny jemné zoubkované okraje listů, které se spolehlivě zařezávají do všeho, co se kolem nich mihne. Většinou to odnese oblečení, ale při vystřihávání suchých listů byla na řadě kůže na prstech, dlaních a předloktích mých horních končetin. Nolinám se místně říká BearGrass (medvědí tráva) a jak je obecně známo – setkání s medvědem bývají občas i krvavá. Nepomáhaly ani kožené rukavice a po 4 dnech postupného odstraňování suchých listů jsem měl ruce samý šrám.

Výsledkem listostřihu ale byla úplně nová rostlina – místo dvoumetrového kopce suchých listů najednou opět zelená pohlednost s podzemní kořenovou hroudou a aktuálně 20 růstovými vrcholy. Přitom jsem přišel také na příčinu onoho masívního prosychání – ony totiž po těch 4 letech začaly odcházet ty růstové vrcholy, které tenkrát kvetly a místo nich vyrazily nové.

Nebudu se dál rozepisovat, vše podstatné lze dohledat v oné SPS ročence. Jenom na okraj – rod Nolina není totožný s rodem Beaucarnea (i když je s ním blízce příbuzný) a do této rodiny patří dále rod Dasylirion a bývalý rod Calibanus. O všech bude na ZL určitě jednou bližší řeč.

J.