ZEL(e)NÉ LISTY

Kalanchoe synsepala Baker (1882)

Fotografie 1:

1. Kalanchoe synsepala, Itremo, Madagascar

2. Sevřené listy zelené formy

3. Sivá forma K.synsepala

........................................................................................................

Já jsem vás před týdnem varovala a je to tady – máme tu dalšího zástupce velkočeledi tlusticovitých. Kalanchoí v naší sbírce mnoho nenajdete a když už, tak rostliny něčím zvláštní: tvarem listů, výskytem v přírodě nebo třeba tím, že se k nám zatoulaly náhodou a my neměli to srdce je jen tak vyhodit jen proto, že jsou to „obyčejné“ kalanchoe. Většina z nich se nám odměňuje pravidelným kvetením a ruku v ruce s tím i bohužel pravidelnou nadílkou značného množství perfektně klíčivých semen nebo nových rostlinek z okrajů listů.

Kalanchoe synsepala neobtěžuje ani semeny, ani přemírou pidirostlinek z okrajů listů. Jediné, co se jí dá vytknout, je možná až přílišná velikost (uvádí se až 40 cm), když se jí dobře daří a čas od času vlastnost v rámci rodu ojedinělá. Rostlina totiž tu a tam vyžene nadzemní stolon, na jehož konci vám nadělí nového stejně vitálního jedince jako je mateřská rostlina. Pokud si to ohlídáte, dá se tato skutečnost snést a kontrolovat.

Já osobně jsem po K. synsepala zatoužila po shlédnutí přednášky Petra Pavelky o cestě na Madagaskar. Vidět rostliny tohoto druhu v domovině - na plochách centrálních planin ostrova je opravdovým zážitkem a když se vám naskytne příležitost k nákupu rostliny z těchto lokalit, zapomenete na to, že nejde skutečně o žádného drobečka. Před očima máte variabilitu rostlin, kdy se dají objevit rostliny čistě zelené, či zelené s purpurovými zubatými okraji (občas i zvlněnými) na různě tvarovaných listech nebo dokonce šedomodré s glaukózním povrchem. Nám se poštěstilo nakoupit formu zelenou i sivou. Zelená byla těsně po odkvětu, takže jsem tehdy zkusila vysít několik  semen ze zaschlého plodu. Dočkala jsem se jednoho semenáčku, který jsem jako jednoletý nedopatřením uhubila.

Asi nejkrásnější jsou obě formy v době, kdy nemají stabilní přísun vody. Sbalí pak listy do jakési sevřené růžice a po čase jim odeschnou okraje nejstarších listů. Zajímavý je i jev, kdy tyto suché okraje nemají postupný přechod k dužnatým částem listu a při odlamování se čistě oddělí mrtvá a živá tkáň.

Květenství se začíná rodit z paždí listu, lodyha může dosáhnout délky až 30 cm (u nás nemá ani 10 cm). Na konci se objevují vzpřímené zvonkovité květy barvy bílé až růžové (naše rostlina má bílé) se čtyřmi cípy koruny. U všech našich rostlin tohoto druhu jsem na květenství čekala celé 3 roky a otevřelo se až letos, tento týden, bohužel ale v období inverze, kdy se zima stále nechystá poddat netrpělivě vyhlíženému jaru a sluníčko se ukazuje jen na několik vzácných okamžiků. Tomu odpovídají aktuální fotografie mdlých barev s pouze informační a minimální estetickou hodnotou.

Velikost našich rostlin se pokouším ovlivnit velikostí pěstební nádoby; obávám se, že v „kýblu“ by se dosáhlo rychlých přírůstků do nežádoucích rozměrů. Kamenité planiny, na kterých rostou rostliny v přírodě, asi také nedovolují nějak rapidně bujný růst rostlin a objemní jedinci dosáhli své velikosti asi spíš pokročilým věkem než nějakou bohatou výživou či prostorem pro kořenový systém. Vodu dávám tak nějak sporadicky a nikterak s ní nehýřím. Snažím se nezalévat na list, abych nepodporovala vznik nejrůznějších svrn. V létě bohužel díky množství rostlin musím zalévat kropáčem, rostliny však jsou v otevřeném prostoru s možností rychlého oschnutí prouděním vzduchu.

Na závěr pátrání po informacích o tomto druhu jsem otevřela Rauhovo dvoudílné dílo o Madagaskaru a v první části našla i kapitolku o centrálních planinách. Mezi uvedenými rostlinami nechyběla Kalanchoe synsepala v nejrůznějších formách. Byla zde uvedená i varieta dissecta s listy úzkými a hluboce zubatými, podle Eggliho encyklopedie je to však neplatný taxon bez nároku na vlastní existenci (asi se jedná jen o extrémní morfologickou odchylku). Právě variabilita tvarů a barev listů vedla ke snahám o šlechtění rostliny do líbivých zahradnických kultivarů.

Přestože jsou kalanchoe na stránkách ZL tak trochu zanedbané či přehlížené, díky nakvetení několika dalších druhů v tomto období se s nimi pravděpodobně ještě v nejbližší době setkáte. Při detailním pohledu na jejich květy či listy jim třeba alespoň trochu přijdete na chuť. R.

Fotografie 2:

1. + 2. Květ K. synsepala

3. + 4. Vývoj semenáčku K.synsepala