ZEL(e)NÉ LISTY

Jatropha gossypifolia L. (1753)

Tento zástupce čeledi Euphorbiaceae nepatří mezi nějaké vzácnosti, vyskytuje se ve střední Americe (Mexiko, země Karibiku) a v tropické jižní Americe (Venezuela, Brazílie, Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Paraguay). Jatropha gossypifolia se postupně rozšířila do dalších tropických zemí po celém světě (Asie, Afrika, Austrálie). Dalo by se zjednodušeně říci, že se jí daří v zemích nepříliš vzdálených od rovníku.

V přírodě roste jako rozvětvený keř až malý strom zhruba do výšky dospělého člověka. Stonky nejsou nijak výrazně ztloustlé, přesto rostlina snáší suché období celkem bez problémů. U nás je to v zimním období, stačí rostlinu uložit někam, kde je aspoň 10°C. Raději ji párkrát za zimu lehce zaliju, protože je v té době bez listů a je možné, že vodu vůbec nepotřebuje. Po jarní zálivce se znovu olistí, listy jsou vykrajované, mírně sametové (odtud druhové jméno, Gossypum je latinské jméno pro bavlník). Mladé listy jsou tmavě červené, stářím mění svou barvu na tmavě zelenou. Konce větví, listové řapíky a okraje listů navíc zdobí pohledné glandulózní výrůstky. Květy jsou růžově červené a jak už to u játrof bývá, nejdřív se objeví samičí květ, pak teprve jeden či několik samčích, takže by pro sprášení bylo třeba mít buď dvě rostliny, nebo alespoň nestejně se vyvíjející květenství na více větvích. Plodem je tobolka, která při zasychání vystřeluje semena do větší vzdálenosti. To napomáhá snadnému šíření v přírodě.

Celá rostlina je jedovatá, ale domorodci ji využívali v lidovém léčitelství. Četla jsem jednu vědeckou studii, prováděnou na laboratorních potkanech, která měla ověřit léčivé vlastnosti, popisované domorodci. Studie dokázala antidiuretické a antihypoglykemické účinky výtažku listů této játrofy, což dokazuje, že některé jedovaté rostliny při správném používání a dávkování mohou léčit. Ale to známe i u některých nám více známých tuzemských rostlin.

R.