ZEL(e)NÉ LISTY

Ipomoea jaegeri Pilg. (1910)

Tento druh zrovna nepatří mezi typické povíjnice. Jeho stonek není ani náhodou ovíjivý, je spíš dřevnatý a do určité výšky samonosný. V přírodě ve své domovině, což je Etiopie, Keňa a Tanzánie, I. jaegeri roste jako keřík ošlehaný větry nebo okousaný zvěří. Listy jsou kopinaté, stříbřitě sametové, v době přísušku se nejdříve podélně sklápějí a ty starší ve spodních částech stonku žloutnou a snadno opadají. Stonek se mírně větví, v kultuře mu můžeme k větvení pomoci seříznutím terminálu, což je sice vidět, ale spolehlivě to k vytvoření nových větví pomůže. Květy jsou klasicky trychtýřovité, světle fialové a jako vždy jednodenní. Plodem by měla být suchá tobolka s velkými sametovými semeny.

Myslela jsem si, že bych zjistila, po kom je tento druh pojmenovaný, ale nepochodila jsem. Umělá inteligence odkazuje na německého přírodovědce a entomologa Fritze Jaegera (1866- 1917), ale nepodařilo se mi to ověřit. Existuje ještě několik dalších zajímavých lidí s příjmením Jaeger, spojených s rostlinami či přírodou, ale který z nich je ten pravý, nevím.

Ve sbírce jednoho našeho šikovného kamaráda ze severu Čech jsme viděli tento druh pěstovaný bez řezání, rozvětvený měl na výšku víc než metr a kvetl ostošest, zatímco jediná z několika rostlin, které jsem kdy pěstovala, kvetla poprvé až nedávno (jediným květem) a docela nečekaně. Ze starých fotek jsem zjistila, že jsem se I. jaegeri kdysi pokusila neúspěšně vyset ze zakoupených semen, na památku mi zůstala jen jejich fotografie. Také jsem jednou dostala jednu pěkně zapěstovanou (a radikálně zkracovanou) rostlinu od našeho slovenského kamaráda, tu už však také bohužel nemám. Naštěstí lze tento druh při troše snahy občas sehnat v zahraničních pěstírnách.

R.