Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hoodia pilifera aneb asklepka, která mě potrápila

18. 5. 2014

 

Hoodia pilifera (Linné) Plowes (1992) aneb asklepka, která mě potrápila

h.-pilifera-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. Hoodia pilifera ssp. pillansii

2. Vrchol stonku

3. Poupě

..................................................................

Už ani nevím, od koho jsme vrcholový řízek se jménem Trichocaulon pillansii dostali, je to už pěknou řádku let. Vzpomínám si jen, že řízek odmítnul nezakořenil, jen se sesychal a sesychal. Začala jsem se o jeho osud obávat a zachránilo ho jen to, že jsem v tu dobu měla k dispozici hlízu Ceropegia woodii, nachystanou k roubování rostlin rodu Rhytidocaulon. U těch v mé péči občas dochází k hnilobě kořenů, která zdevastuje bázi rostlin, a tak nezbyde, než řezat a pokusit se o záchranu vrcholových částí. Někdy samy zakoření, někdy (jako u T. pillansii) stávkují a nové kořeny se neobjeví.

A právě v tento okamžik se dostává ke slovu hlíza naprosto nenáročné Ceropegia woodii. Má obrovskou výhodu rozptýlených centrálních svazků, tudíž je schopná přijmout ke srůstu jiné příbuzné rody. Stačí kus hlízy sterilně odkrojit a přiložit stejně sterilně odkrojený vrcholový řízek (plochy nesmí před tím zaschnout!). Už jsem mockrát psala, že roubované rostliny nemusím (aby se zase někdo nenaježil - nikomu však roubování neberu) a pokud to jde, vyhýbám se jim. V případě hrozby ztráty rostliny mi však nic jiného nezbyde a v ten okamžik se mi znalost roubování hodí. T. pillansii k připravené hlíze přirostl a dodnes na ní zůstal. Kvete už několikátou sezónu, přišel tedy konečně čas podívat se rostlině na zoubek.

Velice brzy jsem zjistila, že jméno Trichocaulon pillansii je dnes už jen zastaralé synonymum pro jeden ze tří poddruhů rostliny Hoodia pilifera. Poddruhy pilifera, annulata a pillansii se od sebe na první pohled liší vzrůstem a vzhledem květů a také oblastí výskytu, na druhý pohled počtem svislých žeber, vzhledem koncových „trníků“ na hrbolcích stonku a „vůní“ květů.

Základní Hoodia pilifera ssp. pilifera najdete na území jihoafrických provincií Západní a Východní Kapsko (přesněji oblast Malého a jihu Velkého Karoo). Starší rostliny vytvářejí množství stonků o průměru do 6 cm, vysokých až 80 cm. Zploštělé hrbolky na stoncích nesou šedé či hnědé, téměř centimetrové trníky a jsou uspořádané do zhruba třicítky svislých žeber (přesně 21 – 34). Květy do 2 cm v průměru po otevření ukážou uvnitř purpurovou barvu, okrajové cípy jsou zašpičatělé a doširoka otevřené.

Poddruh annulata z Východního Kapska (oblasti Velkého Karoo) má stonky nižší, encyklopedie uvádí 45 cm délky, podstatně míň žeber (do 30), kratší půlcentimetrové trníky a v květu zřetelný vyboulený prstenec kolem středu. Ve starších textech jej najdete pod starými jmény Hoodia annulata či Trichocaulon annulatum.

Hoodia pilifera ssp. pillansii (syn. Trichocaulon pillansii) z Velkého Karoo v Západním Kapsku vytváří stonky do 60 cm délky se zploštělými hrbolky, zakončenými šedou, asi půlcentimetrovou špičkou. Hrbolky se opticky řadí do 25 – 34 svislých žeber. Květy jsou velké do 2 cm, vyboulený prstenec je jen jemně naznačený. Vnitřní barva květu je odlišná od předchozích poddruhů – objevuje se zde kromě základní tmavě purpurové i žlutá kolem středu. Cípy koruny jsou zřetelně špičaté a doširoka otevřené. Našla jsem (a nemohu potvrdit, protože jsem nekontrolovala), že květy vydávají velice nelibý rybí odér.

Přiznávám, že bych se normálně do takto podrobných popisů vzhledu nepouštěla, ale pro odlišení poddruhů jsou určitě nezbytné a je na vás, zda se jimi prokoušete. Navíc vám dva ze tří poddruhů nemohu ukázat na fotkách, protože je nepěstujeme a asi ani nebudeme. Můžete si tedy prohlédnout jen H. pilifera ssp. pillansii, naroubovanou na podnoži Ceropegia woodii. Vzhledem k oblíbenosti asklepek savými červci (vlnatka, kořenovka) bylo jen otázkou času, kdy si najdou i tuto rostlinu. Dostaly ji letošní zimu, musela jsem tedy přikročit k chemickému ošetření zálivkou z insekticidem. Je to asi jediný zádrhel, který nastal od osudného naroubování rostliny. Roste od té doby spokojeně, jen chce tu a tam přesadit do větší nádoby, už jen proto, aby se vzhledem k délce nekácela. R.

Fotografie 2 - Květy Hoodia pilifera ssp. pilifera

h.-pilifera-2s.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vyřešené dilema pěstitelské

(Autorka, 18. 5. 2014 22:26)

Já bych stíněním nebohé kudu netrápila a využila stínu lidského dobrovolníka, nejlépe majitele. Chceš pěstovat Hoodia pilifera ssp. pilifera? Chceš jí poskytnout přirozené podmínky? Tak koukej stínit vlastním tělem a aby nebyla nuda, můžeš třeba počítat na stoncích tuberkule. O poskytování trusu raději pomlčím...

Re: Vyřešené dilema pěstitelské

(Emerson, 19. 5. 2014 6:44)

Já nevím nevím...
Aby autorka nezastínila zas moc. Přecijen je běloška a má vysoké albedo (pro lajky-většinu světla odrazí zpět do slunce). Jak tragelaphus, tak místní černoši (rsp.hnědoši) část světla pohltí a tedy propustí na rostlinu...

Dilema pěstitelské

(Otík, 18. 5. 2014 21:30)

Rostliny Hoodia pilifera ssp.pilifera jsem letos viděl jižně od městečka Ladismith. Rostly na poměrně strmém svahu, jedna ve stínu keře, druhá zcela na slunci. Krátkodobý stín jim poskytla skupinka samic kudu velkého Tragelaphus strepsiceros. Tím nám vzniká velké množství možností, pokud budeme chtít hoodiím vytvořit přirozené podmínky.
Na svahu ve stínu hnojené trusem kudu?
Na rovině na slunci nehnojené trusem kudu?
atd atd atd.
Neožerou antilopy rostlinu?
Trápit samice kudu chovem bez samce?
Riskovat přítomnost zpravidla agresivního samce ve skleníku?