Jdi na obsah Jdi na menu
 


Haworthia retusa

5. 12. 2008

Haworthia retusa (Linné) Duval (1804)

Obrazek

  

Fotografie 1:

1. - 3. Haworthia retusa

.......................................

A jsme zase po delší době u jedné z okýnkových havorcií. Pochází ze Západního Kapska z oblasti kolem města Riversdale (není to až zas tak daleko k jižnímu pobřeží JAR). Nejdříve bych asi měla uvést nějaký popis rostliny, abych zrovna tento druh nějak odlišila od ostatních. H.retusa roste v nízkých růžicích do průměru 12cm buď jednotlivě, nebo občas i s nepočetnými odnožemi. Tlustých, tuhých listů délky až 8cm a šířky 2cm je většinou od 10 do 15. Každý z nich má tupý konec se zvláštní linkovanou ploškou. Tato ploška – okénko ve tvaru ostře špičatého trojúhelníku má na svém povrchu kromě souběžných linek také průsvity do nitra listu, které umožňují rostlině v přírodě většinou z velké části zasypané pískem co nejlépe využít sluneční záření. Povrch okének není tak hrbolatý jako u H.magnifica, s kterou se tmavěji zabarvená H.retusa může snadno zaměnit. Světlejší listy a vyboulenější okýnka má zase další adept na záměnu – druh H.turgida.

Květenství naší H.retusa je docela vysoké (až 30cm) a bohaté - květů je 20 – 30. Bílé okvětní lístky (květy rodu Haworthia nemají rozslišený kalich a korunu) zdobí uprostřed hnědozelený proužek, ale jak už to u tohoto rodu (s několika výjimkami) bývá, celkově jsou květy snadno zaměnitelné s dalšími druhy a potěchu způsobí asi jen pěstiteli, který se chystá řízeně nadělat nějaké potomstvo, nebo který zachycuje jejich křehkou krásu zvětšovacím objektivem fotoaparátu.

H.fouchei, H.retusa v.densiflora, H.retusa v.multilineata, H.retusa v.viridifolia, H.solitaria, H.geraldii, H.retusa f.geraldii – to jsou některá synonyma, pod kterými také můžete mít H.retusa ve svých sbírkách. Už jen to ukazuje na slušnou variabilitu druhu, ať už v barvě listů, ve tvaru a linkování okýnek či v přítomnosti a množství zoubků na jejich okrajích. Zde se pak rozchází koncepce názvosloví dvou německých odborníků na tento rod – Ingo Breuera, který prosazuje samostatné popisy pro jednotlivé variety, což umožní lepší identifikaci, ale vyžaduje to dobrou paměť a znalost rodu a Bruce Bayera, který se snažil názvosloví co nejvíce zjednodušit, tudíž sloučil často velmi roztříštěné popisy, lišící se jen drobnými detaily, do větších celků (proto tolik synonym). Já osobně se i díky mé částečné lenosti držím Bayerovy klasifikace, kterou využil i E.Eggli ve své encyklopedii Monocotyledons, kde jsou havorcie zastoupené. Jen mi to přináší trochu práce, když dostanu či koupím havorcii s nějakým názvem, a pak musím dohledávat, jaké je vlastně její oficiální jméno. Zato to umožní pochopit řadu souvislostí mezi druhy, ve vzhledu i v překrývání oblastí výskytu.

Ale už jsme to psali mockrát, jméno je často podružné, důležité je, že H.retusa je takřka nezničitelná rostlina, pokud pochopíme strategii jednotlivých druhů v obměňování jejich dužnatých kořenů. Nesmíme zapomínat na to, že havorcie, podobně jako spousta dalších jednoděložných rostlin (cibuloviny, aloe) kořeny sice samovolně obnovuje, ale ve sterilních prostorách našich skleníků a okenních parapetů nejsou organismy, který by zbytky starých kořenů odstranily, tudíž kořeny pouze odhnívají a mohou způsobit problémy kořenům zbrusu novým. Z toho vyplývá nutnost hlubších nádob, propustného substrátu (havorciím dělá moc dobře pemza) a nárazové zálivky s jejím zmírněním v nejparnějším létě a v zimě, kdy máme ve sklenících nižší teplotu. Na jaře a na podzim, kdy jsou havorcie v největším rozpuku, jim dělá dobře občasný podmok (já ho využívám tak 4 – 5 x za rok), ale je k tomu nezbytný pohyb vzduchu (tudíž možnost rychlejšího vyschnutí), aby kytky nestály ve vodě příliš dlouho. Při zálivce horem se pokud možno vyhýbejte listovým růžicím, aby vám voda nezpůsobila nějakou nežádoucí hnilobu. Zaschlé květní stvoly je dobré odstraňovat (ustřižením a pozdějším vytáhnutím zaschlého zbytku). Pokud se vám bez vašeho přičinění vytvoří semeníky, raději semena vyhoďte, tedy pokud nejste sběratelé neřízených kříženců.

Snad jsem vás neotrávila opakováním obecných pouček pro pěstování havorcií, ale netuším, zda si je pamatujete z předchozích článků o tomto rodu. Pokud vám tedy havorcie padly do oka a chcete si pořídit nějaké atraktivní okýnkové druhy – H.retusa je naprosto vhodný a hlavně dnes už běžně dostupný kandidát. R.

Summary:

Description and experiences with growing of south - African Haworthia retusa.

Fotografie 2:

1. Haworthia retusa

2. Květ (Flower)

Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Léčba

(Radka, 25. 11. 2013 20:16)

Stačí odstranit odhnilé kořeny, nechat jen ty zdravé (jsou bělavé, tvrdé a pozor- také křehké), zasadit do nového substrátu v kombinaci písek (nejlépe bílý) a zemina (třeba z krtince na louce), protože starý už bude zasolený, použít užší a hlavně hlubší květináč a začít opatrně zalévat. Množství vody regulovat podle velikosti kořenů - malé kořeny= mírná zálivka nepříliš často, narostlé zdravé kořeny= pravidelná zálivka cca 1x týdně na podzim a na jaře (v zimě a v létě míň a méně často). Okýnková H. retusa chce dost světla, takže západní parapet na okně vyhovuje. Snad rostliny zachráníte.

Na sklonku života?

(Anxeli, 25. 11. 2013 20:00)

Zdravím,jsem rád,že jsem našel nějaký článek o této rostlině. Sukulentu jsem koupil asi před 9 lety,tehda se o nich moc nepsalo(spíš vůbec).
Rostlinek jsem měl asi 8 v malém květináčku se směsí písku a hlíny (původní od pěstitele). Neřešil jsem,kde jsou a dal jsem je na parapet směrem na západ. Před 3 lety jsme se přestěhovali do podkrovního bytu. Z 8 kusů už mám jen 3,v zbídačeném stavu. Kořínky jsou miniaturní,ale přesto rostliny "rostou". Chtěl bych jim vrátit jejich košatost a sílu,a nevím co si počít.
Prosím Vás tedy o radu.
Děkuji