ZEL(e)NÉ LISTY

                                 Fockea edulis  (Thunberg) K.Schumann

Je to zajímavé, některé sukulenty jsou takzvaně „in“ a článků i odkazů v literatuře je o nich spousta, a o jiných, i když mnohdy stejně nebo i více pěstovaných, o těch aby člověk-pěstitel řádku pohledal. Překvapivě dnes nebudu psát o těch druhých, opomenutých, jak je mým zvykem, ale o jednom představiteli té první „VIP“ skupiny. Prostě mezi těmi slavnými a opěvovanými kaudexy typu adenium, pachypodium, euforbie atd. zaujímají čestné postavení i druhy rodu Fockea, zejména tři známá jména – F.capensis, F.edulis a F.crispa. Bylo toho o nich v česko-slovenských publikacích i periodikách napsáno hodně, pokusím se napsat něco mírně jiného, včetně jednoho mého poznatku ohledně pěstování.

Rod Fockea je s příbuzným rodem Cibirhiza relativně izolovanou skupinou v čeledi Asclepiadaceae (i když po  novu Apocynaceae, člověk to stejně vnímá po staru). Jsou to popínavé liány s výrazným podzemním orgánem a slabými, většinou jednoletými výhonky. Všechny části rostliny roní bílý latex. Druhů je podle poslední revize pouze 6 druhů – podle abecedy F.angustifolia, F.capensis (zahrnující nyní i F.crispa!), F.comaru, F.edulis, F. multiflora a F.sinuata (občas uváděná F. natalensis je už nyní Petopentia). Tři z těchto druhů máme v naší sbírce a další asi shánět nebudeme. Z nich je nejběžnější, tedy nejprodávanější fokeou v našich krajích Fockea edulis, čili fokea jedlá. Zřejmě hlad je hlad a co není v Africe vyloženě jedovaté, to je vlastně jedlé. Jí se samozřejmě největší ozdoba rostliny, tj. její krásný (podzemní či polonadzemní) kaudex. Jenom pro pořádek – F. edulis se v přírodě vyskytuje v západním i východním Kapsku, zvláštní je, že ale vždy v blízkosti pobřeží, na rozdíl od její nejpodobnější sestřičky F.capensis, která roste ve stejných částech JAR, ale ve vnitrozemí.

Vzhled rostliny je zřejmý nejlépe z přiložených fotografií, proto jen letecky: nejatraktivnějším orgánem je onen jedlý kořen, který v domovině dorůstá až neskutečných rozměrů (až 1x 0,5m) a roste v prvních letech zcela pod zemí a teprve při určité majestátnosti částečně vykoukne nad zem. Na fotkách z přírody mají některé rostliny kořen téměř kulovitý. Kaudex má šedohnědou barvu a poněkud hrbolatý až bradavičnatý povrch. Větve, nebo spíš výhonky, jsou slabé, několik mm v průměru a pokud jim to dopřejeme až 2m délku. Tyto výhonky se větví a rády se po něčem pnou. Je lépe toto pnutí organizovat nějakou oporou a jen sem tam to opatrně střihnout. Výhonky jdou sice pravděpodobně zakořenit, ale nikdy neztloustnou tak zajímavě jako semenáče. Listy jsou v průměru 1x3cm (při dobrém hnojení i větší), jsou hladké a někdy jen velmi lehce na okrajích zvlněné. (Podobná F.crispa má výraznější zvlnění listů a chlupaté řapíky listů.) Květy jsou sice prazvláštního tvaru a nevýrazné barvy, nejsou však zcela nezajímavé. Navíc kvetou na rostlinách i od útlého věku poměrně často a na jedné z našich rostlin právě v těchto dnech.

U pěstování není žádná zvláštnost - propustný substrát, výživnější zálivka, v době růstu i dost častá, hodně sluníčka i vzduchu. Pozor na škůdce, mě se v minulosti natrápili dost – červci, svilušky i puklice! Inu smrdutky přitahují všechny škůdce jako turecký med mouchy…

Abych splnil to, co jsem slíbil v prvním odstavci, přikročím k mým zkušenostem z pěstování. Ve většině literatury se doporučuje poměrně časté přesazování a jak to jenom trochu jde, i povysazování začínajícího kaudexu. Tím se ale docílí tvar rostliny, který podle mě příliš atraktivní není – jakýsi zloustlý pokroucený had a na něm pár větviček. Zkusil jsem u jedné své rostliny jiný postup, který mi připadl logický a po zhruba po šesti letech představuji výsledek na těchto fotkách. Totiž u několika různých rostlin, které v prvních měsících a letech života přirůstaly víc pod zemí než nad zemí, se mi z malých květníků úplně vytlačily ven, v podstatě prorostly rychle na dno, zatočily se, zapřely a začaly tlačit kořen i s kytkou nad substrát. Tyto tvary se mi nelíbily a tak mě napadlo na to jít obráceně – dát malému semenáčku velký a  hluboký květináč a teď se kořene ukaž. Většina kytek to snášela bez problémů, rostla si spokojeně pod zemí do hloubky i tloušťky, a když po čase přece jen nastalo opatrné odhrabávání kořenů při přesazení, odhalily se podstatně vzhlednější a kulovitější tvary. Chtělo by to nějaký početnější pokus, aby se mohly tyto náměty odzkoušet a zobecnit, ale já jsem se svým experimentem v případě Fockea edulis velmi spokojen a doufám, že ta kytka se mnou taky.    J.

Fotografie:

1.Fockea edulis 

2.Kaudex

3.Listy a poupata

4.Květy

5.Květy z jiného pohledu

6.Fockea edulis často povysazovaná