ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia polygona Haw. (1803)

Řada z nás má možná ve sbírce tzv. památeční rostliny- ty, které nám připomínají člověka, od kterého jsme je dostali. Jelikož jsem si dnes přinesla zrovna takovou po sukulentáři, který nám shovívavě pomáhal v našich pěstitelských začátcích, vloni jsem si ten samý druh vybrala ve sbírce, kterou umenšoval další pěstitel z našeho spolku a navíc jsem mojí vlastní letitou rostlinu vystavila jako „otrněný“ sukulent na loňské kaktusářské výstavě (příklad konvergence s kaktusy), říká si to o její představení.

Do dnešního dne jsem si také myslela, že pěstuji druh Euphorbia horrida (hrozivá, ježatá). Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že je podle Kew toto jméno pouhým synonymem pro druh Euphorbia polygona (mnohožeberná). Obě rostou ve stejné oblasti (Východní Kapsko v Jihoafrické republice), obě vypadají hodně podobně, liší se jen ve velikosti (E. horrida je vzrůstnější- dorůstá výšky přes 1m) a v nějakých morfologických detailech (délka květních stopek, které po odkvětu dřevnatí a barva květů- cyathií: E. horrida žlutozelená, E. polygona fialová). Starší encyklopedie ještě rozlišovala variety E. horrida, které se opět odlišovaly detaily vzhledu. Varieta major znamenala delší tělo, varieta noorsveldensis vlastnila dlouhé květní stopky a modrozelenou barvu těla, varieta striata měla šedavou barvu a zvlněná žebra. Všechny podle Kew „spadly“ pod jméno Euphorbia polygona.

Každopádně, variabilní E polygona vytváří stonky široké do 15cm a vysoké několik desítek centimetrů. Záhy začíná u báze odnožovat, takže ve finále tvoří celé trsy stonků, často s novými kořeny (to v kultuře usnadňuje vegetativní množení). Těla jsou od shora dolů pokryta množstvím žeber a prohlubní mezi nimi. V období sucha vysycháním žebra více vystupují a brázdy se prohlubují, asi jako když se skládá lampión, po napití naopak stonky nabývají objemu a žebra se rozevírají. V horní části stonky pokrývá jakási vosková vrstva, která chrání těla před popálením. Je to nutnost, protože v oblastech, ve kterých se E. polygona vyskytuje, si moc vody a stínu neužije.

Podle pozorování těch několika málo rostlin v mé sbírce usuzuji, že rostliny jsou buď samčí nebo jen samičí.

Mám dojem, že asi existují další variety, které už nemám sílu hledat. Pěstitelé, kteří se euforbiím věnují a druh E. horrida/ polygona vyhledávají, by o tom mohli povědět mnohem víc. Tak tedy jen dodám upozornění na ostražitost při potřísnění bílým „mlékem“, které euforbie roní při poškození, protože je toxické a určitě by udělalo neplechu, kdyby se dostalo do očí, u některých citlivějších lidí i třeba jen na kůži. Ne nadarmo se této euforbii v angličtině říká „africký mléčný barel“.

A máme tu závěr. Vypadá to, že vás příští týden čeká pokračování památečních rostlin a tentokrát z Jirkova pera. Tak se těšte…

R.