Euphorbia brunellii
Euphorbia brunellii Chiovenda (1952)
Fotografie 1:
1. + 2. Euphorbia brunellii
...............................................
Přestože tento druh mám jen asi rok, rozhodla jsem se o něm rychle napsat. Měla bych dodat: napsat dokud ho mám, jedná se totiž o rostlinu, kterou dnes máte a zítra už mít nemusíte. Tak abych příště nemusela plnit rubriku Werbář in memoriam, pospíším si raději nyní, kdy je rostlina docela spokojená. Opět s Jirkou opakovaně zjišťujeme, jak je pro sukulenty z východní Afriky důležité teplo v zimě, nepodcenit to a z chladnějšího skleníku některé rostliny raději odnést na okno do bytu. Letošní zimu jsme takto „oplakali“ asi 3 ne úplně běžné (a levné) východoafrické vzácnosti, však o jedné z nich Jirka asi brzy bude psát článek s černou ořízkou.
Euphorbia brunellii měla však jiný osud, na okně dokonce i nakvetla. Zpočátku přitom trochu „stávkovala“ - poté, co jsem si ji nechala přivézt z jedné pěstírny a zasadila ji do úzké hluboké nádoby, dlouho nic nedělala a jedinou známkou života byly zárodky nových listů na temenech obou růstových vrcholů. Během léta a časného podzimu se rostlina pokoušela vytvořit květy, ale nikdy se nedovyvinuly, stejně jako listy. Protože jsem tento druh kdysi už jednou pěstovala, vím, že je proti jiným druhům euforbií o něco citlivější a někdy i trochu nevyzpytatelný. Proto jsem rostlinu pro jistotu přemístila do bytu, kde bývá na policích nad topením podstatně větší šance, aby se nejen ohřála, ale hlavně nenastydla „na spodek“.
Všechny rostliny na okně zaléváme podle toho, jak si vzpomeneme – většinou v průměru tak 1 x za 14 dní a zrovna E. brunellii možná ještě méně – asi 1 x do měsíce. E. brunellii totiž pochází z afrických oblastí v blízkosti rovníku: z jihovýchodu Súdánu, jižní Etiopie, jižní a východní Ugandy a západní Keni. Těžko se dá „vyspekulovat“, jak je to zde s přísunem srážek. Nezbývá, než si počkat na dobu, kdy rostlina sama začne jevit známky vegetace a v ten okamžik ji začít zalévat. Zkušení pěstitelé rostlin rodu Euphorbia na to mají možná nějaký „vychytaný“ recept a poznají, kdy zalévat a kdy ne. Mezi takové bohužel nepatřím, i když se snažím, co to jde. Nakonec to dopadá tak, že se snažím vegetaci E. brunellii posouvat do příhodnějších podmínek našeho zeměpisného pásma – tedy od jara do podzimu, ale jestli je to dobře, to opravdu nevím.
Pro úplnost přidávám popis tohoto druhu (podle encyklopedie Dicotyledons, kde tento rod zpracovala S. Carter). Tento druh se ztloustlými kořeny i tělem a růstovým vrcholem na úrovni substrátu (já mám rostlinu z bezpečnostních důvodů povysazenou výš) se sporadicky objevuje na suchých, kamenitých planinách ve vyšších nadmořských výškách (1100 – 2500 m. n. m.), na což opět musíme přihlédnout v okamžiku, kdy přemýšlíme, jak jej pěstovat. Dalším znakem tohoto druhu je, že cyathia s bílými či narůžovělými cyatofyly se objevují ještě před olistěním. Listy mají oválný až eliptický tvar, po jejich opadání zůstávají pod vrcholem viditelné jizvy. Pokud se podaří rostlinu sprášit, vznikají maximálně 3 mm velké trojboké tobolky, typické pro tento rod a po dozrání semen se některý hodně teplý den z tobolek vymršťují vejčitá, hrbolatá semena, velká něco přes 1 mm.
Zpočátku mě trochu mátlo, že jsem se kdysi setkala s jedním podobným východoafrickým druhem – E. rubella. Proto jsem se občas pletla a při ukládání fotografií rostliny do složek v počítači jsem občas psala místo E. brunellii právě E. rubella. Nebyla jsem tak daleko od pravdy, pro E. brunellii se dříve občas používalo jméno E. rubella var. brunellii. Po nahlédnutí do encyklopedie však najdeme mezi oběma druhy jisté rozdíly: E. rubella je známá jen z jediné typové lokality v severovýchodní Etiopii, měla by mít spodní stranu listů tmavě červenou (odtud její jméno) a její cyatofyla by měla být jen růžová. Proto byla trochu jiná rostlina z jiných oblastí asi 50 let od popisu E. rubella z variety přepsána na samostatný druh. Je otázkou, co by na to řekli odborníci-genetici a je klidně možné, že tak jako neustále dochází k přesunům rodů mezi čeleděmi, může v budoucnu dojít k revoluci i na úrovni druhů a jejich variet. S Jirkou víme o několika grantových projektech na výzkum DNA některých cibulových a sukulentních rodů, takže se můžeme jednoho dne dočkat zajímavých překvapení. Možná se pak už budeme jenom divit a divit a … R.
Summary:
Description and experiences with growing of Euphorbia brunellii.
Fotografie 2:
1. + 3. Cyathium
2. Euphorbia brunellii
