ZEL(e)NÉ LISTY

Elephantorrhiza burkei G. Bentham1846

Fotografie 1: Elephantorrhiza burkei

Máme dnes státní svátek, takže den pracovního volna, kdy se opět dá po ránu chvilku psát, než se venkovní teplota dostane na příjemnou úroveň. Dnes to bude podle vzorce „malá kytka = krátký článek“. Dokonce ani nekvete, jen se chci podělit o radost, kterou mi v současnosti dává.

V naší sbírce přicházívají na střídačku různá období, kdy se náš zájem soustředí na nějakou málo probádanou skupinu xerofytů. Nyní už pár měsíců prožíváme tzv. „dřevěné“ období, kdy nás více lákají různé drobné dřevinky, pěstovatelné společně se sukulenty. Sepsali jsme si malou inventuru všech našich stromečků a keříčků, která nás docela vyděsila, ale na druhou stranu zabránila, abychom si stále pořizovali opakovaně druhy, které už třeba dávno máme, jenom si to nepamatujeme.

Samozřejmě, že nejzastoupenější dřevěnou čeledí u nás ve sbírce je čeleď Burseraceae, následovaná Anacardiaceae, pak Malvaceae (která nedávno spolkla několik dříve samostatných čeledí) a pak Euphorbiaceae, Moraceae, Fabaceae a pak ty méně zastoupené čeledi jako Araliaceae, Sapindaceae, Kirkiaceae, Moringaceae, Araliaceae a Fouquieriaceae. Jak na to teď koukám - bylo by to pěkné téma na dlouhý seriálek, který by asi potěšil řadu dřevíčkářů a bonsajistů, ale copak na to máme čas? Tak aspoň občasně vybrat nějakou zajímavější dřevinku jako malou ochutnávku jedné části naší sbírky.

Dnes jednu malou „fabácku“ z rodu Elephantorrhiza, který to má lehce nahnuté, protože ho někteří botanici spojují s větším rodem Entada. Ponechme to ale zatím postaru s konstatováním, že tento rod má 11 druhů, ze kterých se v našich končinách nejdéle pěstujeme dnešní Elephantorrhiza burkei (anglické jméno sumach bean). Kdysi ji představoval a propagoval už zesnulý Honza Gratias a tak se do českých sbírek dostalo větší množství semenáčků tohoto druhu. Sám z té dávnější doby mám 3 pěkné exempláře, z nichž ten nejpěknější představí Radka na svých fotkách (já nemám to správné fotografické oko).

Pro mě i pro ostatní, kteří ji dlouhodobě pěstují, je to nádherný případ dřevinky s výrazným kaudexem. Ten ve volné přírodě (Namibie, Botswana, Zimbabwe, JAR a Mozambik) může dosahovat průměru až 25cm a keřovitý vzrůst 2-3m. Pochopitelně v omezených podmínkách květináče dosahuje zlomkovitého vzrůstu , i když o to bonsajově krásnějšího.

Krásný povysazený kořenový útvar, ze kterého roste vícero vrcholů v podobě olistěných větví. Ty lístky jsou velmi drobné, lichozpeřené a v zimě opadavé. Někdy to větve vydrží až do jara, kdy znovu obráží, nebo hluboce zaschnou a obrazí až z kaudexu (což je neskonale pohlednější).

Zimování v bezlistém stavu je velmi jednoduché – nasucho v teplotách 10-15°C, při vyšších teplotách lehce 1x měsíčně zavlhčit substrát, aby kořeny zcela neodumřely. V létě dostatek světla, tepla a nárazovou zálivku.

Hlavním ipulsem k dnešnímu článku byl nákup dvou nových zástupců tohoto rodu na letošním Zavírání sezóny – Elephantorrhiza elephantina (elands wattle) a Elephantorrhiza praetermissa (sekhukhune elephant root). Honzo G. - vidíš co jsi způsobil (v našem případě – KAM S NIMI)?

J.

Fotografie 2:

Vlevo- Elephantorrhiza praetermissa

Vpravo- Elephantorrhiza elephantina