ZEL(e)NÉ LISTY

Echeveria subrigida (Robinson & Seaton) Rose

Fotografie 1:

1.+ 2. Semenáčky (Seedlings)

3. Echeveria subrigida

.............................................

Nikdy jsem nebyla žádný vášnivý fanoušek rodu Echeveria. Není to tím, že by se mi echeverie nelíbily, právě naopak, některé z nich jsou natolik krásné, že jim jde jen těžko odolat. Má opatrnost vůči nim pramenila z pocitu, že jim ve svých stísněných okenních podmínkách panelového domu nikdy neposkytnu to, co by nejvíc potřebovaly: dostatek světla. V pěstitelských začátcích, kdy jsem brala vše sukulentní, co mi přišlo pod ruku a pak teprve přemýšlela, co s tím, jsem si několik echeverií pořídila. Byly to hlavně atraktivní ojíněné druhy a sešlo se mi jich možná do počtu prstů na obou rukách. Většina z nich u mě nakonec nevydržela. Uklidním vás ujištěním, že možná dosud někde žijí, protože jsem je s těžkým srdcem porozdávala. Prostě severozápadní okno nad ústředním topením není to pravé, co by mexické krásky s uspokojením vítaly.

To, že dlouho potlačovaná touha se stejně zase někdy někde projeví, se ukázalo právě v případě echeverií. Po zlepšení podmínek pro sukulentíky stavbou prozatímního foliového příbytku začlo zase opatrné pokukování po kdysi tak obdivovaných nádherách. Jirka se zhlídl ve všech možných echeveriích s chlupy v množství větším než malém a já se vrátila k těm, které jsou atraktivní barvou. Jako první vlaštovky se u nás objevily Echeveria purpusii a právě Echeveria subrigida.

Dostala se ke mně jako dárek od jednoho cestovatele- kamaráda a mám dojem, že semínka pocházela přímo z její domoviny – tedy z Mexika. Původně to byl takový drobínek, růžice měla snad jen 3 cm v průměru, ale ty listy…Nádherné kýlovitě prohnuté listy, sivozeleně zabarvené, ojíněné a na okrajích lemované sytě růžovou barvou. Tohle kompaktní vzezření si E.subrigida uchovává jen v případě, že má dostatek světla, jinak se listy vytahují, mizí růžový okraj, barva bledne a ztrácí se ojínění. Z krásky se stává šedá myška, tedy vzhledem k nové velikosti spíše pořádná myš. Počátkem léta echeverie nakvetla, květenství – lata je téměř třičtvrtě metru dlouhé a vzhledem k váze masitých oranžových květů brzy polehlo nad ostatní rostliny v okolí. Květy se otvíraly jeden po druhém a ještě v tuto chvíli dokvítají poslední z nich. Ke sprášení stačí květ mírně promnout, semena jsou, jak už to u většiny Crassulaceae bývá, velmi drobná – prachovitá. V každém semeníku je jich šílené množství. Pokud chcete potomstvo, je dobré vysít je co nejdříve, neuchovávají si dlouho klíčivost.

Rostlině stačí obyčejný propustný substrát, minimální dávky vody a přes zimu doporučuji při snížení teploty úplné sucho i za cenu odschnutí spodních listů. Ty mladé na vrcholu růžice udělají další sezónu znovu parádu. Pokud už má echeverie příliš dlouhý krček po odlámání starých listů, může se v sezóně stonek zkrátit a vrcholová růžice znovu zakořenit. Zkoušela jsem kdysi i rozmnožování listovými řízky, ale nezadařilo se mi. Nevím, jestli za to mohla má nešikovnost, nebo to jednoduše nejde. Ale však si to můžete sami vyzkoušet, pokud ji máte, nebo si E.subrigida v budoucnu seženete a buď mi dáte za pravdu, nebo budete slavit konečný úspěch. Takže hodně štěstí…R.

Summary:

Description and experiences with growing of Mexican Echeveria subrigida from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1.+ 2. Květy (Flowers)

3.+ 4. Květenství (Inflorescence)