Echeveria laui
Echeveria laui Moran & Meyran
Nebudu zastírat, že existuje několik sukulentních rostlin, které jsem v minulosti několikrát zkoušela pěstovat a vždy se špatným koncem. Člověk to svádí na to, že jsou nějak začarované, ale většinou je to kvůli tomu, že ten, kdo je pěstuje, je tak trochu „kopyto“. Stačí nedodržet některá pravidla pěstování a tato nedbalost vede spolehlivě ke zkáze rostliny.
Takto to bylo i v mém případě pěstování jedné z nejhezčích echeverií. Krásně bíle ojíněná Echeveria laui podobně jako řada dalších jejích sestřiček ze stejného rodu nesnáší déletrvající vlhko mezi svými listy, takže když už nešťastně zvolíte zálivku tzv. na list, vždy se vyplatí vodu z mezer mezi listy odstranit vytřepnutím (zde pozor na nenávratné setření voskového povlaku listů) nebo ještě lépe vyfouknutím. Spolehlivější je preferovat zalití buď kolem růžice nebo podmokem. Když toto pravidlo dodržíte, můžete se z E. laui radovat po mnoho let.
Můj asi třetí pokus o pěstování může probíhat díky loňskému dárku od jednoho našeho slovenského přítele. Vím, je to zatím příliš krátká doba na to se radovat, že bude vše v pořádku, protože nejkritičtější období je v létě, kdy se zalévá dešťovou vodou plnou prachu, pylu a spór. Tak tedy uvidíme…
Zbývá přidat pár faktů o tomto druhu, který v roce 1974 objevil Alfred Lau (odtud druhové jméno) v mexickém státu Oaxaca. Rostlina roste na skalnatých stěnách, kde voda moc dlouho nevydrží a rostlina s ní musí dobře hospodařit. To dokáže díky svým nápadně tučným listům. Kvete teď na jaře a je to pěkná podívaná: květenství je krátké, květní lodyha hustě olistěná a samotné oranžovorůžové květy nejsou žádní drobečci.
Zaujala mě ještě jedna poznámka v monografii o echeveriích. V dnešní době existuje mnohem více jedinců E. laui mezi pěstiteli než na lokalitách v přírodě, pokud ji tedy také máte, starejte se o ní lépe než já v předchozích neúspěšných pokusech. R.
