Dudleya viscida
Dudleya viscida (S.Watson) Moran (1943)
Fotografie 1:
1. Lepivý povrch listu (Viscose cover of leaf)
2. Mladé květenství (Young inflorescence)
3. Dudleya viscida
....................................................................
Vždy, když se řeklo dudleja, představila jsem si, ani nevím proč, velkolepou, nádherně „ojíněnou“ D.brittonii. Byl to takový nedostupný sen, protože ji nikdo nenabízel a když už se sehnala semena, nikdy ani náznakem nevyklíčila. Dnes už vím proč, stejně jako semena ostatních Crassulaceae drobná semena brzy ztrácejí klíčivost, pokud je tedy někdo sklidil na jaře a pak nabídl v podzimním katalogu, byla už příliš malá šance na to, že v nějakém rozumném počtu či v horším případě vůbec nějaká vyklíčí. Na D.brittonii si asi budu muset ještě dlouho nechat zajít chuť, ale utěšuji se tím, že je to na poměry malého skleníku docela vzrůstná kytka. Dnes se tedy budu držet při zemi a představím vám rostlinu stejného rodu, do které byste to, že je to Dudleya, pravděpodobně ani náhodou neřekli. Dudleya viscida totiž není ojíněná ani něčím dalším nápadná a příbuznost se svými krásnějšími kolegyněmi naznačí až v době květu. Přesto všechno ji považuji za velmi zajímavou rostlinu a protože je právě v plném květu, zařazuji ji do našeho zel(e)nolistového herbáře.
Rostlinu jsme dostali beze jména, bylo tedy na nás v okamžiku nakvetení zapátrat, jaké by mohlo být alespoň rodové jméno. Vzhled listů směřoval někam mezi Crassulaceae, hlavním poznávacím znakem úzkých čárkovitých listů byl jejich lepivý (viskózní) povrch. V našem větrném tunelu se na listy rostliny lepila a lepí všechna ochmýřená semínka, co se kde v okolí urodila (přeháním, ale i tak je to velmi úspěšný „chmýrolap“). Proč tento povrch příroda rostlině nadělila, nevím, ale jak víme, nic není bez příčiny.
D.viscida je domovem v Kalifornii, kde podle encyklopedie roste na kamenitých svazích a útesech (kolem 450m.n.m.) v blízkosti moře. Je sympatická tím, že má docela krátký stonek, takže ji v kultuře není třeba přeřízkovávat, když stonek s odschlými listy dosáhne neúnosné délky a rostlina ztrácí kompaktní vzhled. Růžice s několika málo desítkami listů mohou mít 10 – 30cm v průměru, často odnožují a vytvářejí polštáře. Listy do 15cm délky jsou čárkovité až trojúhelníkovité, zašpičatělé či jemně zaoblené. Základní barva je tmavě až středně zelená. O silně lepkavém povrchu jsem už psala, je to poznávací znamení tohoto druhu.Mírně lepkavý povrch má ještě druh D.anomala, ta však roste mnohem víc stonkovitě.
Rostlina má kvést v květnu až červnu, což ta naše do puntíku splnila, začala nakvétat ve stejném okamžiku, jako další dudleja naší sbírky – D.attennuata. Květenství je nevysoké – má mít do 40cm, naše má necelých 30cm. Na vrcholu se rozdělilo na větve, přičemž každá nese zhruba desítku květů. Jednotlivé květy se otevírají postupně, v současné chvíli je jich většina otevřená či už odkvetlá. Korunní lístky jsou bílé s jemným růžovým nádechem.
D.viscida je naprosto nenáročná rostlina, zimu snáší téměř bez vody, i v růstové sezóně není příliš žíznivá a vystačí si s malými dávkami vody. Substrát už vzhledem k místům, odkud pochází, vyžaduje dobře propustný, naše rostlina má i nízkou drenáž z kamínků kolem krčku.
Je skvělé, že další rostlina bez jmenovky dostala své jméno
a vyklubala se z ní rostlina, kterou encyklopedie považuje v její
domovině za docela vzácnou. Vidíte, stačí trocha trpělivosti, počkat na více
poznávacích znaků (květenství) a z podceňované bezejmenné rostliny se stane
kytka, která bude mít mezi ostatními krasulovitými zajímavostmi své čestné
místo. R.
Summary:
Description and experience with growing of Dudleya viscida from family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)
2.+ 4. Květenství (Inflorescence)
3. Květ (Flower)
