ZEL(e)NÉ LISTY

               Dudleya attenuata (S.Watson) Moran

O žádné rostlině rodu Dudleya jsme na stránkách ZL ještě nepsali a nebylo ani proč, vždyť jediný zástupce tohoto rodu je u nás necelé tři roky. Protože mám v oblibě ojíněné kousky rodu Echeveria, pochopitelně pošilhávám po podobných rostlinách i v jiných rodech čeledi Crassulaceae, tedy i v rodu Dudleya. Kdo tento rod trochu znáte, víte, že je mezi čím vybírat. Naší D.attenuata jsme zakoupili na pražské výstavě kaktusů a sukulentů za pár korun jako Dudleya sp.. Vloni se nám za naši péči odměnila ne zrovna krátkodobým kvetením, tudíž jsem se mohla pustit do určování a tím pádem si, myslím, zaslouží „zviditelnění“ na stránkách našeho virtuálního herbáře.

Začnu, jak mívám ve zvyku, zeširoka nahlédnutím na stránky encyklopedie U.Eggliho. Rostliny rodu Dudleya rostou v oblastech jihu USA a Mexika. Název rod dostal podle profesora jménem W.R. Dudley, amerického botanika Stanfordské univerzity, působícího zde koncem 19. a začátkem 20.století. Celý rod se pomocně rozděluje na tři skupiny. První dvě – Dudleya a Stylophyllum mají přízemní stonky, často prodloužené a rozvětvené a liší se jen stavbou květu, třetí skupina Hesseanthus, zastoupená 4 druhy,  je odlišná svými krátkými, ztloustlými, nevětvenými stonky, skrytými v substrátu, sezónními listy a rozšířením pouze v některých oblastech Kalifornie a poloostrova Baja California. Opylování květů obstarává hmyz s dlouhými sosáky, pouze u druhů s květy červenými je známá samosprašnost či opylení obstarávají kolibříci. Je zajímavé, že oproti mnoha dalším zástupcům čeledi Crassulaceae nejdou rostliny rodu Dudleya množit z listových řízků, takže nezbývá, než vysévat semena. Možná právě proto nejsou tyto rostliny masívně zastoupené ve sbírkách a najít u někoho více kousků pohromadě je docela událost.

Vraťme se k naší D.attenuata. Možná se ptáte, proč jsem s popisem naší jediné rostliny čekala až doteď? Z jednoduchého důvodu. D.attenuata má totiž dva poddruhy, rozeznatelné od sebe jen v období květu. Vše ostatní mají obdobné: prodloužený, větvený stonek, čárkovité listy s bílým voskovatým povrchem, až 25cm dlouhé květenství s 1-3 vrcholovými větvemi, každou s 3-15květy, vzdálenými od sebe 1cm. Zde konečně přichází anoncovaný rozdíl- ssp.attenuata má drobné korunní lístky pětičetných květů vzpřímené na bázi, eliptického tvaru a hlavně žluté barvy s červenými linkami, prašníky jsou žluté, výjimečně červené. U ssp.orcuttii jsou korunní lístky bílé s červeným nádechem a červenými linkami, prašníky jsou červené, jen občas žluté. Z toho plyne, že naše Dudleya je velice pravděpodobně ssp.orcuttii.

D.attenuata v přírodě hybridizuje s dalšími zástupci rodu (D.variegata, D.formosa, D.brittonii a D.candida). Tím jsem asi vyčerpala vše, co o rostlině vím. Když mě občas popadne amok, rostině drsně olámu všechny spodní zaschlé listy, kterých je zvlášť v období se zmírněnou zálivkou docela dost a na kráse rostlině nepřidávají. Jinak je to rostlina – nezmar, rostoucí v původní nádobě a substrátu, který jen několikrát za sezónu mírně přihnojím. Na počest toho, že se naše Dudleya konečně prodrala mezi ostatní rostliny na ZL, rostlinu pravděpodobně v nejbližší době přesadím do něčeho většího a tuším, že D.attenuata ssp.orcuttii nebude pravděpodobně příliš protestovat J.     R.

Fotografie:

1. Dudleya attenuata ssp.orcutii

2. Listy

3. Květenství

4. Květy

5. Květ