ZEL(e)NÉ LISTY

Dracaena cinnabari Balf.f. 1882

Někdy se to schumelí jinak, než by si pěstitel přál. Chtěl jsem už konečně napsat článek o nějakém pořádném sukulentu (neboť sliby se mohou plnit i o Velikonocích), ale totálně mi to nevyšlo. Těsně před uveřejněním hotového článku Radka objevila, že vzhled představované kytky neodpovídá popisu a jde tedy o omyl jména. Mělo jít o Dracaena ombet, v současnosti vzácnou a málo dostupnou stromovou dracénu.

Třináct let je to, co jsem napsal na tento web už starý článek o třech sestrách – dracénách v naší sbírce. Stromové dracény jsou vpravdě ikonické vzrostlé sukulentní záležitosti a každý, kdo navštíví jejich domovinu, kde si zatím ještě spokojeně rostou, si odnáší kromě zážitku ze setkání s nimi i spoustu krásných fotografií, neboť jsou v krajině nepřehlédnutelné. V onom článku jsem popsal a ukázal kanárskou Dracaena draco, ománskou Dracaena serrulata a sokotránskou Dracaena cinnabari. A celou tu dlouhou dobu jsem toužil k nim připojit další druh ze severovýchodní Afriky – Dracaena ombet. Jednou jsem se dostal i k pytlíku se semeny tohoto druhu, ale ty byly bohužel proděravěné nějakým hladovým prevítem a z výsevu nic nebylo. Tato dracénka patří k těm docela ohroženým a tím velmi obtížně získatelným položkám. A ani na třetí pokus se mi to opět nepovedlo.

Ale stala se jiná událost. Bohužel stará garda pěstitelů odchází do nebeských skleníků a zůstává po nich jejich mnohdy celoživotní dílo – mnohaleté sbírky plné krásných sukulentů. Osudy těchto sbírek jsou málokdy dobré, vzácně se najde pokračovatel v rodině nebo sbírka přechází jako celek do nových správných rukou. Častěji se stává, že kytky s horší péčí postupně hynou a končí na kompostu nebo v popelnicích. Nakonec ale jedno z lepších řešení je pokusit se co nejrychleji opuštěné rostliny po menších skupinkách předat (prodat) pěstitelům a zájemcům z bližšího okolí, případně něco nabídnout i botanickým zahradám. Tím se zachrání ty nejcennější (a většinou i nejstarší) kousky. Zbytek je vhodné zkusit udržet, získat základní zkušenosti s jejich pěstováním a počkat, jestli se v rodině přece jen nenajde časem pokračovatel.

Nám na podzim loňského roku odešel kamarád kaktusář a sukulentář s krásnou sbírkou. A před týdnem jsme se zúčastnili rozloučení v jeho skleníku, kdy jsme měli možnost pár kytek si na památku vzít a pěstovat je dál. Já jsem neodolal asi pětadvacetileté Dracaena cinnabari, jejíž menší sestřičku jsem před lety uhubil (prostě se to jedno jaro nedala). Tato sokotránská vzácnost nebyla zrovna ve veliké formě, byla ukrutně zasušená (viz foto), ale pořád s velkým potenciálem do budoucna. Pro mě to je hozená rukavice, udržet ji a dopěstovat opět do plné krásy.

Jak už jsem psal před těmi třinácti lety, Dracaena cinnabari, česky dračinec rumělkový, je ikonická záležitost z ostrova Sokotra a je dokonce jejím symbolem. Shodou okolností jsme zrovna včera večer shlédli internetovou přednášku z Ameriky o flóře Jemenu a Sokotry a viděli jsme v ní úžasné staré jedince tohoto dračince. Tento druh není na trhu zrovna běžně dostupný, my však máme dlouhá léta štěstí na jednoho skvělého českého pěstitele, který je vysévá a nabízí.

Semenáčky tohoto druhu jsou z počátku takové obyčejnější (dracénovité) a teprve až postupně získávají svojí krásu. V určitém věku a velikosti se začnou větvit a vytvářet svoji typickou deštníkovou korunu. V této podobě už jsou tvrdé mečovité listy modrozelené barvy (Dracaena draco je má zelené a ohebnější) pouze na koncích větví. V přírodě, kde tyto solitery rostou dlouhá desetiletí ( a některé i staletí) dosahují pak výšky 6-9metrů, s průměrem hlavního kmene až 80cm, je tedy už co objímat (pokud se ovšem na Sokotru dostanete). Na zmíněném ostrově roste Dracaena cinnabari v jeho východní polovině v izolovaných a nepočetných populacích. Velkým problémem je kriticky malý výskyt semenáčků a tím obnova a rozšíření tohoto symbolu Sokotry do budoucna. Se záchranou dračince v ostrovním prostředí se již nějakou dobu snaží Mendelova univerzita v Brně, tak snad se to podaří zlepšit.

Na závěr ještě dvě poznámky. První je připomínka, že rozsáhlý článek o pryskyřicích všech stromových dračinců psal také před léty kolega Chróstal. Druhá poznámka je o dalších stromových druzích. Při přípravě článku a hledání informací o stromových druzích rodu Dracaena jsem objevil, že v posledních letech byly popsány další zajímavé taxony – Dracaena draco ssp. ajgal (případně Dracaena ajgal) z Maroka, nový supervzácný druh z Gran Canaria Dracaena tamaranae a Dracaena draco ssp. caboverdeana (případně Dracaena caboverdeana) z Kapverd. Docela by mě také lákaly, ale vzhledem k mému již pokročilejšímu věku se mi je asi získat nepodaří.

Tak je vidět, že sliby se mohou plnit i po Velikonocích a věrní čtenáři Zelných listů se konečně ode mě dočkali jiné než cibulové rostliny, takže dračincům, přírodě a jaru ZDAR.

J.