Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dorstenia hildebrandtii aneb nikdy neříkej nikdy

3. 9. 2007

Dorstenia hildebrandtii Engler aneb nikdy neříkej nikdy



Obrazek
 

 

  

Fotografie 1:

1. Vytáhlejší rostlina po řezu (Taller plant after cutting)

2. Dorstenia hildebrandtii

3. Pachykaul (Tuberous base of stem)

4. Semenáček (Seedling)

.................................................................................


Tak se ke mně před nedávnem vrátila má úplně první dorstenie. Nakoupila jsem si ji kdysi ve svých sukulentářských začátcích v Botanické zahradě v Plzni, v dobách, kdy se tam ještě prodávaly přebytky, za pouhých 30 korun českých. Nebyla to sice nějaká bůhvíjaká kráska, ale já tehdy brala cokoliv sukulentního, neboť parapety oken našeho bytu ještě zely prázdnotou….kdeže „loňské“ sněhy jsou J…Dorstenie zvesela rostla do výšky do doby, než jsem si někde přečetla, že je radno jí „fiknout“ terminální větev, aby hmotu, o kterou nabývá, nedávala do prodlužování větví, ale do kýženého kaudexu dole. Kaudex nebyl kdovíjaký, ale jak už jsem řekla, mně to tehdy vůbec nevadilo. Pak přišlo období, kdy jsem začala být náročnější, místa také ubývalo, tak jsem svou milou dorstenii, která se srdnatě rozmnožovala semenáčky z vystřelených semen, někomu někam darovala se slovy, že už s ní nechci mít nikdy nic společného. Jak může být někdy člověk tak ješitně pyšný…

Když naše sbírkové rostlinky dostaly fungl nový pohodlný „pelíšek“ ve větrném tunelu u nového domečku, nastalo doplňování oblíbených čeledí a rodů a pochopitelně došlo i na dorstenie. Sešlo se jich hodně, obyčejných i supervzácných, jen ta moje první dorstenie pořád chyběla. Nakonec došlo i na ní, neb chyběla do sbírky. A nebyl to zas tak obyčejný kousek, tato Dorstenia hildebrandtii, kterou jsem dostala darem, je nadmíru hezký jedinec, jelikož byla asi v mládí držená hodně zkrátka, nestihla tedy bujet a maličko zakrněla. Jen jí to prospělo, však posuďte sami…

V oněch začátcích jsem si často lámala hlavu, jak se vlastně má dorstenie jmenuje, neměla jsem přístup k nějaké odbornější literatuře a ve sbírkách jsem viděla názvů několik: carnosula, carnulosa. Jasno mi do mého tápání přinesl až pan Eggli, který ve své publikaci Dicotyledons mé dorstenii přiřadil název hildebrandtii. To mě opět zmátlo, protože pod názvem D.hildebrandtii jsem znala trochu jinou dorstenii, sice s podobným stylem růstu, ale jinými, sukulentními, úzkými listy tmavší barvy, která se na rozdíl od mé původní dorstenie semeny vůbec nerozmnožovala. Jak se dnes vlastně tato sukuletnější dorstenie jmenuje,bohužel nevím, ani se o ní nebudu víc zmiňovat, protože bych tento článeček musela přiřadit do werbáře s tajenkou. Je klidně možné, že je to jen jedna z forem tohoto druhu. Zůstanu tedy u původní D.hildebrandtii.

V přírodě roste na poměrně rozsáhlém území východní Afriky (Keňa, Tanzánie, Uganda, Zaire, Burundi, Rwanda a Mozambik). Dorůstá až 70cm výšky, dole u báze tloustne, snadno a často se větví. Listy jsou různě tvarované, oválné, eliptické, vejčité, opakvejčité, kopinaté až čárkovité, na krajích mírně zubaté. Květenství je terčovité s radiálními paprsky nestejně dlouhými. Rostlina je pravděpodobně samosprašná, semena vytváří bez vnějšího přičinění a vesele je rozptyluje střelbou do různých zákoutí skleníku. Malé semenáčky, které nejsnáze vyrostou z náhodného autovýsevu, mají už v mládí naznačený pachykaul, který proti slunci pěkně prosvítá. D.hildebrandtii mně jako velkému skrblíkovi s vodou sloužila jako indikátor nutnosti zalít i kolegyně, protože ji při přísušku delším, než je zdrávo, okamžitě začaly uvadat a žloutnout spodní listy. Substrát stačí obyčejný, propustný, nádoba neveliká, protože kořeny jsou krátké a rozptýlené. Pokud je vám při tvarování rostliny líto vrcholových větví, jdou občas zakořenit, ale vzhledem k množství potomstva je to asi nošení dříví do lesa.

Pokud také máte nějakou kytku, která se vám už nelíbí, překáží vám, či jen musí udělat místo větším vzácnostem, nikdy neříkejte nikdy, může se k vám jednoho dne zase vrátit nazpátek a budete na ni koukat úplně jinýma očima…R.


Summary:
Description and experiences with growing of African Dorstenia hildebrandtii from family Moraceae.



Fotografie 1:

1. Květenství (Inflorescence)

2. Dorstenia hildebrandtii

3. Rostlina s dřívějším jménem D.hildebrandtii (Plant formerly with name D.hildebrandtii.)

Obrazek



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dorstenia

(siska41, 3. 9. 2007 14:50)

mam tuto istu dorsteniu,kupenu este pod nazvom carnulosa...v mudrych knizkach som nasla,ze je to vlastne hildebrandtii,bol tam aj obrazok a cuduj sa svet,bola to presne moja dorstenia...kaudex uz ma relativne velky,pretoze nechtiac som ju neustale zrezavala,lebo sa velmi vytahovala,potomstva mam tiez hodne,takmer v kazdom okolitom crepniku,takze experimentujem veselo dalej...mam ju velmi rada,lebo to bola tiez moja uplne prva dorstenia a tie kvitnuce slniecka ma dostali na prvy pohlad... :o)))...vela krasnych pozdravov do Plzne...Katka