ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma oehleri (Engler) A.G.J.Herre 1906 – dvakrát ztracená ale znovuobjevená

Takové letní teploty za svůj už poněkud delší život nepamatuji. Lidé i zvěř docela trpí, ale některé sukulenty v naší sbírce jásají a jakoby volají : Jen víc! Dnes ráno jsem sbíral síly a podklady na další články na naše stránky, až jsem na zahradě uviděl jednu spokojenou delospermu, ve které současná horka probudila touhu vykvést a tak bylo o dalším nejbližším tématu rozhodnuto.

Některé delospermy (hlavně ty z jihoafrických hor) jsou v našich sbírkách oblíbené zejména pro svou částečnou (až úplnou) toleranci k našim zimám a ty teplejší z východní Afriky stojí tak trochu na okraji zájmu českých pěstitelů. Pokud však letní i zimní teploty v našich zeměpisných šířkách půjdou stále nahoru, jak je nám sdělováno, příjde jednou čas i na tyto teplomilky.

Několik těchto teplých delosperem jsme na Zelných listech již představili, dnes to bude Delosperma oehleri, méně frekventovaný až vzácný kosmateček z Keni (a Tanzánie). Je to klasická kytka s příběhem, který je občas i zamotaný. Původně byla sbírána v Keni, v okolí sopky Mt. Longonot (měl jsem štěstí ji před 24 lety navštívit), popsána byla Adolfem Englerem v roce 1906 jako Mesembryanthemum oehleri. Druhové jméno oehleri je na počest Eduarda Oehlera (1841-1941), německého botanika, který intenzivně sbíral nové rostliny ve východní Africe a Namibii. Pak se na dlouhá léta ztratila z kultury, až ji opět znovuobjevil Peter Bally (druhý manžel naší Joy Adamsonové) v roce 1940 v oblasti Narok v Keni, který ji považoval za jinobarevnou formu Delosperma nakurense. Pak se opět z kultury ztratila, až teprve dvojice zkušených botaniků Len Newton a Heidrun Hartmann ji našli v jihozápadní Keni v roce 1985 na lokalitě Esupetai, též oblast Narok. Později bylo ověřeno, že roste na několika dalších lokalitách v severní Tanzánii.

Je to jedna z šesti východoafrických delosperem – D. nakurense, D. abyssinicum, D. sawdahense, D. schimperi, D. harazianum a nakonec i D. oehleri. Některé jsou v naší kultuře běžnější a dostupnější, některé už méně. Já jsem dostal svoje tři rostliny D. oehleri od významného odborníka na delospermy z Moravy jako velkorysý dárek. Loni se opylení nepovedlo (asi bylo málo horko), tak doufám, že se to letos zadaří lépe. Semínka a následně semenáčky by se hodily, třeba by měl někdo zájem. Z nouze jsem zakořenil pár řízků a jde to bez problému, jenom nevím, jestli budou tloustnout jako ty tři semenáčky.

Vzhledem je to něco mezi nakurense- sawdahense- harazianum, jenom ty květy jsou odlišné. Poměrně velké – bílý střed, žluté petaly a tzv. magenta okvětní lístky (dlouho jsem netušil, co je magenta za barvu, teď už to tedy vím). Je to další pachykaulní delosperma s bonsajovým potenciálem a zamotanou minulostí.

J.