ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma crassum L.Bolus

Fotografie 1:

1. Listy (Leaves)

2. Delosperma crassum

....................................

Asi se moc nespletu, když prohlásím, že delospermy nepatří zrovna k sukulentním magnetům, které přitahují zástupy pěstitelů, jako například jiné rody či skupiny xerofytů. Je to však nepochybně rod rozsáhlý počtem i výskytem. A když už je něčeho přes 170 druhů (!), najdou se mezi tou spoustou i zajímavosti i poklady. V poslední době přitáhly naši pozornost delospermy z jihoafrických hor, které vynikají větší či menší mrazuvzdorností a o kterých se budete určitě v budoucnu na ZL postupně dočítat. Vedle nich jsou však i další nížinné a teplomilné delospermy z jiných oblastí, které zase vynikají jinými vlastnostmi či unikátním vzhledem. O jedné takové bude můj dnešní článek.

Delosperma crassum neboli „tlustá“ je dávno pojmenovaná, ale u nás nepříliš frekventovaná delosperma ze západního Kapska z dosti suchých oblastí. Ke mně se dostala jako dárek „pro radost“ a vskutku mi radost udělala velkou. Už přemýšlím, čím darujícího obdarovat, abych mu to „vrátil“. Jde o semenáč, odhaduji, tak minimálně pětiletý ze semínek známé americké zasílatelské firmy. Kdo má zafixované delospermy jako polštářové a tenkovýhonkové sukulenty, bude překvapen pevným keříkovým a jednoznačně přirozeně bonsajovým vzhledem této rostliny. Její strategie přežití je kromě klasicky sukulentních, mírně obrvených lístků, využívat jako zásobárnu vody a energie ztloustlý stonek a větve. Navíc je to i „loupáčkový“ povrch starších zdřevnatělých částí, který z tohoto keříku dělá nečekaně pohledný kousek.

Dospělé kytky mají být až 18cm vysoké, ale je to spíš odvislé ne od stáří ale od způsobu pěstování. Rostlina si přímo říká o tvrdé pěstování na slunci a suchu s jen občasnou zálivkou. Dále v přírodě na stanovišti určitě mladé větvičky přirozeně v období sucha zasychají na koncích a rostlina pak znovu obráží ze starších větví, v kultuře je vhodné zasáhnout citlivým řezem (střihem). Tím se opět napomůže žádoucímu tloustnutí stonku a bohatšímu obrážení ze starších pupenů a pak už jen záleží na výtvarném vkusu pěstitele, jaký tvar budoucího keříku se mu zamlouvá.

Mám u této kytky jednu záhadu – starší ale stále uznávaný a používaný lexikon pana Jacobsena (má první velká sukulentní encyklopedie) uvádí u D.crassum barvu květů červenou s průměrem květu 25mm. Mně kvete menšími květy světle žlutě (čerstvě otevřené květy bílo-žluté) a i těch málo fotek na internetu se blíží k této barvě. Po červené ani památky. Snad někdo doplní nebo opraví.

Kytku mám krátce, neočekávám však u ní potíže s pěstováním, vypadá skutečně sympaticky a odolně a sucho ji určitě vadit nebude. Očekávám u ní určitou snahu růst přes zimu, uvidíme čím nás překvapí. V žádném případě však u ní nebudu zkoušet odolnost na český mráz, na to mám připravené jiné adeptky, o kterých zase někdy příště. J.

Summary:

Description and experience with growing of south- African Delosperma crassum from family Aizoaceae.

Fotografie 2:

1. Květ (Flower)

2. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)

3. Detail stonku (Detail of stem)