ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma aff. scabripes aneb jedno pátrání v podhůří Dračích hor

Staré pořekadlo říká - Důvěřuj ale prověřuj! Když jsem před rokem dostal balíček od jednoho německého sukulentářského odborníka, bral jsem všechna jména rostlin i semen v něm za naprosto správná. Ze všech jsem byl naprosto nadšený, zejména z nových lokalitních trichodiadem a delosperem.

Včera jsem se rozhodl napsat (jak je většinou naším nedělním zvykem) o jedné nové plazivé delospermě – D. repens s udanou lokalitou Mclaer. Zpočátku to vypadalo na rychlý bezproblémový článek. Přišlo ale na to výše zmíněné prověřování jména rostliny, jejího vzhledu a uvedené lokality. A najednou bylo všechno jinak, hodně toho začalo nesouhlasit – celkový habitus, tvar listů, barva květů a nakonec i neexistující lokalita. Takže trochu jsem zaláteřil, probudil šedé buňky mozkové v sekci botanického pátrání, nechal si poopravit starý zlobivý notebook a šel do toho.

První věc byla ta divná lokalita. Nakonec, jak už to někdy bývá, stačilo přidat jedno písmenko a začalo se to klubat. Správné jméno lokality bylo Maclear, malé městečko ve východním Kapsku poblíž řeky Mooi (10 tisíc obyvatel) v podhůří Dračích hor. Svoje jméno má městečko podle Thomase Macleara (1794-1879), slavného jihoafrického astronoma (v Kapském městě je po něm pojmenovaný maják). Jenom pro kompletnost informací – od roku 2021 se toto město jmenuje v domorodém jazyce nevyslovitelně Nqanqarhu.

Když jsem si zadal do Googlu dotaz, jakéžeto delospermy rostou v této oblasti, vypadly mi asi tři nebo čtyři, mezi nimi i ta původní D. repens, kterou jsem už jednou zavrhl. Další dvě mi taky moc neseděly až mi zbyla Delosperma scabripes (latinsky „drsnonohá“). Ta už odpovídala vším, co se z ní na internetu ukazuje i v literatuře píše. Tento druh se kromě okolí Maclearu vyskytuje také v horských travnatých porostech na severu Východního Kapska, v Lesothu a KwaZulu-Natalu, v nadmořské výšce 1500-3000m.n.m.. Tím pádem by měla (mohla) z těchto horských lokalit být i mrazuvzdorná, ovšem za podmínky absolutního sucha (zimní vlhko ji ničí), ovšem samotný Maclear má pouze kolem 1300m.n.m., takže tam bych si tou mrazuodolností jistý nebyl.

Samotná Delosperma scabripes je kobercová, plazivá (stejně jako D. repens), rychle tvoří dlouhé poléhavé stonky. Velmi spokojeně a efektně vypadá jako převislá rostlina v závěsném květníku.

Listy jsou drobné, dužnaté, lžicovitě vytvarované a se špičkou. Barevně tmavá zeleň s červenavým až fialovým nádechem. Květy jsou růžovo-fialové. Stonky by měly časem od kořene dřevnatět (což jsem zatím nepozoroval) a podzemní kořen by měl (podle starého Jacobsena) tloustnout na průměr kolem 1cm.

Množení určitě jde generativně ze semen, ale rychlejší je vegetativní řízkování. To je asi zatím vše, jenom jsem nevysondoval, od čeho přesně má svoje druhové jméno = drsná noha, možná že časem zdřevnatělý stonek má nějaký drsný povrch nebo to souvisí s něčím jiným. Vypínám svoje vyčerpané šedé buňky mozkové, opravený starý notebook a odcházím do skleníku.

J.