ZEL(e)NÉ LISTY

Cynorkis fastigiata Thouars – přírůstek od kukačky

Fotografie 1 - Cynorkis fastigiata

.............................................................

Píšeme náš web o kytkách, které se nějak dostaly do naší sbírky – třeba klasicky o naší vůli, s naším souhlasem, nebo jako dárky a pak je ještě jedna skupina = nevědomky, která se rozpadá na dvě podskupiny – jedny jsou totální plevele a sukulentní invazní rostliny a druhá tzv. „kukačky“. Není to přesný terminus botanicus, ale stává se až překvapivě často, že kromě rostlin v pěstební nádobě hlavní přinesete si i rostliny další, nečekané. Jsou to leckdy velmi zajímavé záležitosti – od samovýsevů různých střílejících vzácností, přes opadané a zakořeněné lístky krasulovitých až po skupinku nejcennější. Tou jsou různé podzemní hlízky geofytů, které s hlavní rostlinou někdy někde rostly společně. Máme takových pokladů ve sbírce několik a nyní k nim přibyl další – terestrická orchidej.

Prostě u jednoho letošního nádherného přírůstku z exotické dálavy vyrostlo nečekané cosi, co se po nakvetení pro mě nezvyklého květu přihlásilo do čeledi Orchideaceae. Díky článku Evy Smržové z letošní ročenky Sekce pěstitelů sukulentů (ó jaká náhoda!) jsem promrskal v Googlu pár jmen zemních orchidejí a ejhle Cynorkis a druhé ejhle fastigiata. Jak prosté a zároveň jak úžasné – tak tyhle dvě kytky spolu někde rostly a pak putovaly, až doputovaly ke mně jako dvojka. No řekněte, mohli byste je rozsadit?

Rod Cynorkis je pro nás neorchidejáře překvapivě rozsáhlý rod, Google hovoří až o 120 druzích s velkou převahou madagaskarských (většinou endemických) druhů, další výskyt je v okolí – přilehlá jižní a tropická Afrika a ostrovy jako Maskarény (Reunion a Mautitius), Seychely a Komorské ostrovy. Taxonomicky se dělí do 6 sekcí a jsou drobné, terestrické a vesměs roztomilé. Cynorkis fastigiata je běžnější druh s přírodním výskytem na Madagaskaru, Komorách, Reunionu i Seychelách, takže nic endemického. Je to rostlina evidentně přizpůsobivá, má růst na lesních světlinách, v různých křovinatých i travnatých společenstvích ale také na skalních, leckdy hodně vyprahlých stanovištích. Je tvořena malou podzemní hlízkou, dvojicí protistojných, celkem dužnatých listů a nízkým úsporným květenstvím. Je prostě opravdu zajímavé, jak se kytka z původně vlhčího, pravděpodobně lesního prostředí dostane na slunečné sušší stanovistě, jaký mechanismus se u ní vyvine. Květenství C. fastigiata (latinsky - šikmá, nakloněná) má nést více květů (až do 15), moje dvě hlízky vykvetly jen jedním hodně drobným, přesto pro mne krásným propracovaným květem. Ten je poměrně charakteristický a pravděpodobnost mého amatérského určení je velmi vysoká.

Pěstování bude určitě teplejší (v zimě v bytě za oknem), lehce zastíněné, s hodně lehkým substrátem a určitě s kolegyní, se kterou ke mně skrytě doputovala. Cynorkis fastigiata tak nečekaně rozšířila mé stádečko zemních orchidejí s větší či menší mírou sukulence, které se u mě v posledních letech (ani nevím proč) začaly objevovat z nejrůznějších pěstíren. Nevím sice, co ze Zelných listů za pár let bude, ale třeba někdy si tyhle botanické zajímavůstky vydobudou svoji samostatnou rubriku. J.

Fotografie 2:

1. Cynorkis fastigiata

2. Květ

3. Oeceoclades a kukačka Cynorkis