ZEL(e)NÉ LISTY

Cynanchum olimpanjehy Rzepecky & Meve (2021)

Pokud máte možnost občas se dostat na nějakou zahraniční burzu, často tam narazíte na všelijaké neobyčejné kytky z různých čeledí a některé jsou tak divné, že se jim prostě nedá odolat. I když podobných akcí je během roku v různých zemích několik, my s Jirkou zvládáme jen jednu, která je sice daleko, ale stala se pro nás takovou malou poznávací cestou, dovolenou i příležitostí k nákupu těchto divností v jednom. K některým prodávajícím (jednomu z nich dokonce přezdíváme „šílenec“) už chodíme najisto, skoro vždy se u nich nějaký ten (pro nás) poklad najde.

Podobným způsobem jsem vloni neodolala a za mírně hříšný peníz nakoupila fakt divnou rostlinu s ještě podivnějším jménem Cynanchum olimpanjehy. Druhové jméno jsem ani neuměla vyslovit a jediným vodítkem k rostlině byla poznámka, že pochází z jihu Madagaskaru. Vyplývá z toho, že by to měla být teplomilka, ale zimování v našem skleníku se zimním teplotním rozmezím od 5 do 20°C přečkala takřka bez újmy, koneckonců v jejím okolí byly další vzdálené madagaskarské příbuzné z rodu Ceropegia, které takto zimuji už vícero sezón. Prostě buď to dají, nebo mají smůlu, jinde v teplejších podmínkách je u nás obsazeno.

Letos na jaře mi ve stojanu s těmito rostlinami udělala rozruch jedna drzá kosice, která si po vlétnutí větracím okýnkem na květináčcích založila hnízdo, přičemž materiál nesebrala jen venku, ale dokázala olámat všechny suché větvičky z klacíkovitých ceropegií všude okolo. Nemohla se rozhodnout, v kterém patře stojanu se jí líbí nejvíc, takže skončila dle Murphyho zákonů na nejvzácnějších kouscích. Když jsem to zjistila, umně upletené hnízdo (naštěstí bez vajíček) jsem vynesla ven na strom a zavřela větrací okýnko, aby se majitelka nemohla vrátit. I tak si poradila a řídké pletivo na bocích našeho skleníku jí nezabránilo do druhého dne hnízdo vytvořit znovu. Neuvěřitelné, až mě skoro mrzí, že jsem ve skleníku ráno nespustila časosběr na kameře. Dokonce šikulka stihla další den naklást 3 vejce. To už naštěstí kytky pod hnízdem byly jinde a aspoň mě to donutilo je přesadit a v některých případech i rozsadit.

A jak historka s kosicí dopadla? Moje každodenní revize jejího počínání se jí pochopitelně nelíbila, takže vajíčka osiřela a kosice se rozhodla založit rodinu jinde. A to jsem byla rozhodnutá, že jí tam nechám vajíčka vysedět. Kolem stojanu s hnízdem se však musí chodit a koukání z očí do očí na vzdálenost půl metru bylo na nebohého ptáka moc.

Cynanchum olimpanjehy bylo jednou z „postižených“ rostlin, přesadila jsem ji a příliš dlouhé výhony odsadila. Nedávno kvetla, drobná nenápadná kvítka nejsou nic ke chlubení, ale k ucelenému pohledu na tento druh patří. Kvetení vždy v naší sbírce z rostliny udělá potencionálního adepta na článek, což se potvrzuje i v případu C. olimpanjehy. Po průzkumu dostupných informací jsem zjistila, že jde o nedávno popsaný madagaskarský druh, který za své divné druhové jméno vděčí malgašskému výrazu pro housenky jedné čeledi motýlů (Geometridae), které svým způsobem pohybu připomínají styl růstu stonků C. olimpanjehy. Abych vám ulehčila hledání, jsou to naše známé píďalky, které při pohybu vždy nahrbí střed těla, aby se vzápětí zase celé narovnaly. Cynanchum olimpanjehy se v místě, kde se oblouk stonku dotkne substrátu, po čase nahříží (vytvoří nové kořeny). Zajímavá jsou i jména, spojená s popisem této endemické rostliny. Jak jsem se dočetla, Alain Rzepecky je známým odborníkem na xerofyty a sukulenty, je autorem či spoluatorem popisů několika moc zajímavých rostlin ze zemí Středního východu (např. Adenium dhofarense, Dorstenia horwoodii, Euphorbia marie- cladieae, Boswellia hesperia) a Ulrich Meve je profesionální botanik, odborník na čeleď Asclepiadaceae z německé univerzity v Bayreuthu.

Cynanchum se na své původní místo ještě nevrátilo. Protože kosáci dovedou zahnízdit během léta znovu, bála jsem se, aby se historie neopakovala. Rostlině je zatím dobře s kaktusy a východoafrickými kaudexy ve foliáku, ale se snižujícími se teplotami se vrátí do stojanu ve skleníku. Kosáčata, doufám, přežila letošní kruté letní sucho a ve zdraví vyletěla z hnízda na úplně jiné adrese…

R.