Jdi na obsah Jdi na menu
 


Crassula umbella

3. 2. 2013

 

Crassula umbella Jacq. (1791)

c.-umbella-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. + 2. Crassula umbella

3. Malé semenáčky

4. Semenáčky s děložními lístky

.......................................................................

„Hele, nevadilo by ti, kdybych si napsal o té nakvetlé krasule?“ tak zněl uprostřed týdne jeden z telefonátů od Jirky. „Ty myslíš umbelatu? No, já nevím...“ byla moje váhavá odpověď. Sehrála zde roli nejen má sobeckost, ale hlavně to, že jsem o této krasule již delší dobu dávala dohromady podkladový materiál.

Vše se odstartovalo na alespoň pro mě nezapomenutelném pražském sympoziu, kde se objevil Holanďan Robert Maijer se svou přednáškou o peperomiích. Přivezl s sebou nabídku nejrůznějších přebytkových rostlin, kromě jiného i hlíznatou Crassula nemorosa. Když jsem tehdy viděla květináček s třesoucími se rostlinami, musela jsem je mít. Až doma jsme zjistili, že jsou rostlinky s hlízkami, rašící s podzimem a zatahující s příchodem našeho jara. Už tehdy mi tuto rostlinku Jirka tak trochu „vyfouknul“ a sepsal o ní příspěvek pro ZL. Budiž, nakonec je jedno, kdo o rostlině napíše. Ale tentokrát už jsem se nedala a naznačila jsem, že o C. umbella (tak zní správně její jméno), kterou jsem si před dvěma lety zkusila vysít a vloni dospělou objevila ve sbírce Coka Grootscholtena, bych ráda psala tentokrát já. Článeček jsem odkládala hlavně proto, že jsem čekala, až se otevře víc květů a vše půjde v mizerném lednovém světle alespoň trochu nafotit.

Co se dá o tomto slunečníku (tak se rostlině v překladu lidově říká) najít v odborných knihách? C. umbella se dá najít v biotopu zvaném sukulentní Karoo, který zasahuje do jihoafrických provincií Severní Kapsko a Západní Kapsko. Pochází z vysokých poloh, kde roste na jižně orientovaných svazích či přistíněná někde pod keři. Moc zajímavá je její morfologie: pod zemí se ukrývá malinká hlízka (do 1,5 cm průměru), z které vyrůstá jeden nebo i více dužnatých stonků. V určité výšce se na stonku objevuje pár polokruhovitých listů s vrchní stranou tmavě zelenou a spodní vínově zbarvenou. Listy jsou srostlé v jakýsi slunečník – jeden plochý disk s vroubkováním na okraji. Disk je prohnutý do tvaru klobouku houby zvané ryzec či holubinka (lepší příměr mě nenapadá). Na podzim se ve středu disku začíná objevovat zárodek květní lodyhy, která na vrcholu nese chocholík nebo latu v měřítku mezi krasulami středně velkých bělavých květů. Korunní plátky ve spodní části vytvářejí jakousi trubku, což je jeden z důležitých rozpoznávacích znaků pro další hlíznatou krasulu z podobné oblasti – C. capensis. Dalším rozpoznávacím znakem mezi oběma druhy je i velikost hlízky - C. capensis může mít hlízky až třícentimetrové. Monografie zmiňuje další podobný druh C. saxifraga, ta však kvete striktně v bezlistém stavu. Na závěr připomínám, že existuje i rostlina podobného jména Crassula umbellata, ta však má klasické rozptýlené kořeny.

Pěstování hlízkovitých krasul není úplně jednoduché. Pokud víme, v jakém biotopu krasulky rostou, můžeme tomu přizpůsobit i pěstování. Hlízky by podle mě neměly úplně přeschnout někde na úpalu, ale zároveň by v zataženém stavu neměly stát dlouhodobě ve vodě. Zálivka by tedy měla probíhat jako u příliš mladých dřevin v klidovém stavu – tu a tam dát mírnou udržovací dávku vody a pak zase chvíli nic. V sezóně, kdy hlízka „živí“ nadzemní zelenou hmotu, je dobré udržovat substrát vlhký a rostlině dopřát dostatek světla (neriskovala bych ovšem ostré polední). Kvůli tomu, že jsem výsev C. umbella držela část roku bez vody, jsem asi hlízky spolehlivě zahubila. Pokud se mi podaří sprášit dvě nepříbuzné rostliny od C. Grootscholtena, pokusím se k případným výsevům chovat jinak a slunečníková mláďata udržet do staršího věku.

To bude řečí, až tohle povídání dám jako vždy k revizi Jirkovi. Ale co, také by mu nebylo po chuti, kdybych se teď rozhodla napsat o té nádherně nakvetlé lachenálce, která dole ve skleníku už víc jak čtrnáct dní dělá parádu. I když se mi také líbí, jediné, co já s ní mám společného, je to, že ji tu a tam dokumentárně odfotím, a je to Jirka, kdo ji dostal a teď opečovává, hýčká a rozmazluje :-)... R.

Fotografie 2:

1. Květenství C. umbella

2. List pod květenstvím

3. Květy

c.-umbella-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ahoj

(vláďa, 4. 2. 2013 10:24)

Ahoj Radko,
To je ale skvostná kytička. A i nová informace ,že crasulky mají kaudex.
Být kaudexofil je věru těžká věc, když na nás ze všech stran doslova útočí takové množství kytek a kitiček. A pak se řekne specializace, nemáme to vůbec jednoduchý mít kitičkářský srdce.