Jdi na obsah Jdi na menu
 


Crassula schimperi

8. 8. 2010

Crassula schimperi Fischer & A. Mayer (1842)


Obrazek

 

  Fotografie 1:

1.+ 2. Crassula schimperi

3. Větvičky C. schimperi (The little branches of C. schimperi)

.............................................................................................


Pokud se někdo rozhodne dát dohromady kolekci kaudexních krasulek (ano, čtete správně kaudexních, protože i mezi krasulkami najdete přibližně šestici druhů, které jistou ztloustlost či hlíznatost pod zemí vykazují), zákonitě časem dojdete i k tomuto druhu, pocházejícímu z východní Afriky a asi také z Asie. My jsme vlastně už o jedné kaudexní či hlíznaté krasulce psali – byla to C. nemorosa, přečkávající nepříznivé časy v podobě droboučké hlízky a obrůstající v okamžiku příchodu zimních srážek. Dnešní C. schimperi by se mezi vzdáleně kaudexní druhy dala také počítat a detailní fotografie budiž toho důkazem.

Krasulku jsme kdysi dostali od Petra Pavelky se slovy, že je to možná kaudexní druh. Moc jsme tomu nevěřili, protože tomu nic nenasvědčovalo. Stonky a listy byly naprosto obyčejné a vlastně ani ničím zajímavé. Zkrátka něco na způsob C. muscosa či C. ericoides. Barbarsky řečeno – taková vzrůstnější plavuň se sukulentním stonkem. Rostlina se navíc projevila jednou, občas až otravnou vlastností: krátké větvičky, vyrůstající v axilách listů se snadno odlamovaly (hlavně při nedostatku vody) a časem až plevelně vytvářely nové rostliny u jiných rostlin. Při jejich odstraňování vždy zase nějaká větévka odpadla, takže se z rostliny stávalo takové rostlinné perpetum mobile. Někdy je to milé (pokud byste rostlinu potřebovali na rozdávání známým a přátelům), někdy až nepříjemné – když vám zaplevelí trs nějaké špatně přístupné rostliny (Sansevieria, nějaká stapélka atd.). Navíc to pro nás byla dlouho jen bezejmenná krasulka bez nějakého náznaku kaudexnosti.

Obrat v situaci trochu nastal, když jsem na tuto rostlinu narazila při prohlížení jedné z Jirkových knih. V publikaci o keňské vegetaci jsem zahlédla i naší krasulu pod jménem C. schimperi. První pokrok. Druhý nastal nedávno, kdy jsem několikrát olamovanou krasulku vydolovala od nějaké jiné rostliny. Pod zemí totiž skutečně byl malý protáhlý kaudexík. Nic závratného, ale přeci jen nějaký byl. V tomto stavu jsem torzo rostliny nechala několik týdnů nasucho bez jakékoliv újmy na zdraví- zelené části mírně oschly, ale po zasazení a zalití se velmi rychle vzpamatovalo a vyhnalo 3 nové stonky.

Je pravděpodobné, že v původní domovině – v zemích východní Afriky (Uganda, Keňa, Tanzánie) a Asie (Jemen, Bhútán, Čína, Indie, Nepál, Pákistán) často přichází o své křehké nadzemní části – okusem, pošlapáním, v období sucha a nezbyde jí, než dojít k  nějaké šikovné strategii přežití – v podobě ztloustlé báze či snadno se olamujících větviček, schopných rychle vytvořit nové rostliny. Nevím, nakolik je využívaná možnost přesevů – bělavé, žlutavé či narůžovělé květy jsou téměř přisedlé a jsou tak drobné, že byste je v axilách kopinatých až oválných listů horko těžko hledali. Pro jejich lepší prohlédnutí se hodí makrofotografie. Rozhodně se asi jedná o docela odolný druh – údajně se vyskytuje až do téměř 5000 m. n. m. (tibetská forma – dříve pod synonymem C. tibetica). Podle encyklopedie se dnes kromě základní C. schimperi rozlišuje další poddruh – C. schimperi subsp. phyturus s mírně odlišným areálem rozšíření (Etiopia, Sudán, Uganda, Tanzánie, Keňa, Sokotra). Tento poddruh je více poléhavý – ještě více připomíná rostliny rodu Lycopodium. Listy na rozdíl od základní C. schimperi nemají u báze ostruhu.

Určitě mohu ze své zkušenosti říct, že rostliny sice vydrží déletrvající sucha, ale rozhodně je jim líp, když se více zalévají. Jsou na to prapůvodně zvyklé, v přírodě rostou na vlhčích (ale dobře oddrenážovaných), často přistíněných místech, dokonce ji (dle literatury) lze najít občas i jako epyfyt. Naprosto skvěle vypadají u nás ve foliovníku, kde obden dostávají vodu a jsou často vystavené i bezmála 50° C. Olistěné stonky jsou pak kompaktní, nevytahují se a stačí je jen čas od času trochu zakrátit.

Pokud od nás někdy dostanete jako dárek nějakou rostlinku a po čase se vám u ní objeví jakási podivná krasulka, vypadající jako přerostlý mech (odlomené větvičky snadno přehlédnete), určitě ji nevyhazujte. Je to pravděpodobně zvláštní, ale svým způsobem krásná Crassula schimperi. Zkuste ji dát alespoň malou šanci, třeba vás později mile překvapí, stejně jako nás. R.


Summary:

Description and experiences with growing of Crassula schimperi.


Fotografie 2:

1.+ 2. Květ C. schimperi (The flower of C. schimperi)

3. Ztloustlý kořen C. schimperi (The thick root of C. schimperi)

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář