Crassula muscosa a Sedum moranense – podobnost čistě náhodná
Crassula muscosa a Sedum moranense – podobnost čistě náhodná
Fotografie 1 :
1. Crassula muscosa
2. Květy
......................................................
Námět na tento článek mi leží v hlavě už delší dobu. Před rokem byl na své dnes už by se dalo říci pravidelné letní návštěvě kamarád z Českých Budějovic (Vlastíku, zdravíme) a kromě jiného došla řeč na podobnost, čili konvergenci rostlin. Tímto tedy přiznávám, že prapůvodní myšlenka dnešního článku není čistě z mé hlavy, významnou měrou se o ni zasloužil právě přemýšlivý Vlastík.
Tak tedy konvergence rostlin. Určitě jste o ní již někde četli nebo si jí dokonce sami všimli. Dva a někdy i více sukulentů z odlišných rodů (ve zřídkavějších případech někdy i čeledí) a třeba i z hodně rozdílných oblastí se nějakou zvláštní náhodou podobá jako vejce vejci. V přírodě si toho až zas tolik nevšimnete, ale naprosto očividné je to, když se vám obě rostliny ocitnou jednoho dne ve sbírce. Ani nemusejí stát vedle sebe, přesto je to tam – podobají se jako rodní sourozenci. Jemné rozdíly nacházíte, až když začnete po prvním překvapení hledat. Jeden z ukázkových příkladů takové konvergence je dvojice z dnešního článku.
Na první pohled obě rostliny vypadají jako stejný druh, rostoucí v maličko odlišných podmínkách. Tenké, nejdříve stojaté, později i poléhavé stonky se zelenými šupinovitými listy se zvedají jako zvědavá háďata, vylézající z jednoho místa v substrátu. První vypozorované rozdíly jsou v architektuře malých listů – jejich tvar a hustota. Další podstatný rozdíl se ukáže, když obě rostliny nakvetou – krasulka kvete z paždí listů v horních částech stonku, kdežto sedum kvete poslušně na vrcholech stonků. Květy obou rostlin jsou sice zase stejně bílo růžovo červené, odlišná je však jejich velikost – u rozchodníku jsou o poznání větší a také jsou více rozevřené.
Nemohu nepřipomenout několik encyklopedických údajů o obou druzích:
Crassula muscosa (pochází z afrického Kapska a dnes je zplanělá i na kanárském Tenerife) dorůstá až 60 cm. Zakrnělé listy trojúhelníkovitého tvaru vytvářejí svým způsobem růstu 4 svislé řady. Menší rozdíly ve vzhledu této variabilní rostliny vedly k ustanovení 4 variet: základní v. muscosa je robustní taxon se stonky do 60 cm délky, 4 mm šířky, na stoncích se objevuje mnoho vedlejších výběžků. Stonky jsou olistěné po celé své délce. Dříve se pro tuto formu používalo jméno C. lycopodioides či C. pseudolycopodioides pro podobnost rostliny s některými druhy malých plavuní. Varieta obtusifolia má listy žlutozelené, stonky jsou ve spodní části pokryté odumřelými listy. Varieta polpodacea má málo větvené, poléhavé stonky do 40 cm délky. Nejmenší je varieta parvula, která vytváří husté bochánky stonků do 15 cm délky. Pochopitelně C. muscosa je známá dlouho (r. 1760 ji popsal Linné) a je navíc tak pohledná, že nenechala spát zahradnické šlechtitele, takže se v posledeních letech vyrojilo mnoho kultivarů - variegátních, kristátních či monstrózních.
Sedum moranense (autoři popisu Humboldt, Bonpland a Kunth) původně pochází z několika mexických států (Hidalgo, Puebla, Veracruz, San Luis Potosí), kde roste poměrně vysoko (až 2000 m. n. m.) na svazích hor. Dnes už se však pěstuje po celém Mexiku a také i jinde na skalkách s jinými skalničkami (literatura uvádí plnou mrazuvzdornost, což platí ovšem pro Velkou Británii). Oválně – lanceolátní listy vytvářejí 5 – 6 svislých, spirálovitě zatočených řad. Jsou zelené ve vrchních částech stonku, ve spodních zůstávají ty odumřelé. Bílé květy s růžovým nádechem tento druh odlišují od dalších podobných druhů rozchodníků, které kvetou žlutě.
Na závěr ještě pěstitelské porovnání obou druhů. Crassula muscosa je určitě ve sbírkách rozšířenější, což je dáno tím, že byla podstatně dřív uvedená do kultury. Obě rostliny se mohou bez problémů pěstovat v létě, jednu nařízkovanou rostlinu Sedum moranense zkusím příští rok nechat celou zimu ve foliovníku, abych vyzkoušela mrazuvzdornost rostliny (u mexických druhů se musí avizovaná mrazuvzdornost brát s rezervou). Obě jdou opět bez problémů řízkovat. Řekla bych, že v okamžiku květu je S. moranense výraznější, jeho květy jsou větší a hezčí.
Jak vidíte, příroda se vyřádila tentokrát v rámci jedné čeledi (Crassulaceae) i když na dvou hodně vzdálených kontinentech. Obě rostliny tvarem svých stonků mohly snadno konkurovat okolní vegetaci, zredukováním listů se obě rostliny brání nepřízni počasí – krasulka odparu vody v létě, sedum omrzání v zimě. Jak prosté a zároveň geniální. Nevím jak vás, ale mě podobné evoluční kousky nepřestávají udivovat a čím víc pronikám (alespoň částečně) pod pokličku rostlinných tajemství a příběhů, tím víc je obdivuji a zároveň si jich vážím. R.
Fotografie 2:
1. Poupata na Sedum moranense
2. Sedum moranense
3. Květy
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den. Mezi čtenáři se právě šíří zajímavá možnost přivýdělku, vhodná pro lidi, co jsou doma. Já si takto přivydělávám již od ledna a nemám slov, jak snadné to je. Milionářka přes noc se ze mě sice nestala, ale i tak si tu chvilku na sebrání volných zlaťáků najdu. Je to z návodu www.Cervena-Cerna.cz
Něco veselého
(Hanča, 28. 3. 2013 11:49)