ZEL(e)NÉ LISTY

Conophytum ernstii S. A. Hammer (1988)

Fotografie 1 - Conophytum ernstii

......................................................................

Pokud bych chtěla psát o rostlinách aktuálně, když jsou v květu, musela bych v tomto případě s C. ernstii přijít o více jak měsíc dřív. Nedá se to však vždy stihnout včas, přicházejí jiné stejně zajímavé rostliny, které třeba dostanou přednost. Konofyta však pro mě mají zvláštní kouzlo. Protože to s nimi zase tak příliš neumím, ocením každý rok, který v mé zelenáčské péči přežijí bez úhony a následovné květy už jsou milou odměnou navíc. A kvetou statečně, jeden druh za druhým. Tímto opět (stejně jako u předchozího druhu, vychvalovaného na ZL) nepřestávám pět chválu na šikovný výběr sukulentářského kolegy Tomáše Tenčíka, který nám dal zajímavé a přitom mimořádně tolerantní druhy. Soudím tak podle toho, že už třetím rokem drží všech 6 - 7 druhů, které jsme tehdy dostali. Ale to už jsem se možná chlubila minule.

Možná konofyta znáte osobně, možná jste je viděli ve fotogalerii z návštěvy u Tenčíků, pravdou však je, že se jedná o obsáhlý rod s velkou variabilitou, dovolím si kacířský názor, že i možná větší a pestřejší než podobný velkorod Lithops. Je to vidět třeba i konkrétně na druhu C. ernstii s jeho dvěma geograficky oddělenými poddruhy, které rozděluje známá hraniční jihoafricko-namibijská Orange River. Jižnější poddruh ernstii má vrchol „těla“ (jsou to vlastně srostlé listy) trunkátní, plošku narušuje jen malý otvůrek, ze kterého se pak objeví květ s bílorůžovými petalami. Našli byste jej na granitu v Namaqualandu (provincie Severní Kapsko). Severnější poddruh cerebellum má na horní plošce zřetelný bledý kýl, roste v křemenném písku v okolí Lüderitzu na jihu Namibie. Květ je stejně zbarvený, jen trubka je kratší a petaly se více rozevírají do šířky.

O pestrosti konofyt jsme se i vloni přesvědčili u mesembového velmistra Jardy Hušnera, kde byly k vidění i pro laiky (ale v podstatě i pro většinu znalců) druhy naprosto šílené – třeba i velikosti nízkých kopečků zmrzliny. Když si podobné konofytové zvláštnosti prohlížíte, stojíte nad nimi a nevěřícně kroutíte hlavou. Spolu s pestrostí květů (jsou více barevnější, než u litopsů), různými tvary, velikostmi, barvami, vzory se však pojí mírně obtížnější pěstování, což je dáno výskytem v oblastech se zimními srážkami. Stejně z toho ale nakonec vyjde, že konofyta mají před sebou zajímavou budoucnost a docela chápu pěstitele, kteří jejich kouzlu podlehli na doživotí. R.

Fotografie 2:

1. Conophytum ernstii

2. Detail květu