Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ceropegia sandersonii

24. 2. 2013

 

Ceropegia sandersonii Decaisne ex Hooker (1869)

c.-sandersonii-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. List C. sandersonii

2. Propletenec stonků s květy

.................................................................

Už ani nevím, od koho pochází naše Ceropegia sandersonii. Když zalovím ve vlastní děravé paměti, vzpomínám si, že jsme ji jednou dostali při návštěvě sbírky Petra Hoffmanna a kdysi také od Jirky Merhauta. Který z oněch řízků vidíte na fotografiích vám už nepovím, chybí mi Jirkova systematičnost a smysl pro pořádek v evidenci. Pro mě je důležité, že se alespoň jeden z nich chytil a spokojeně roste i kvete. Tento podzim sice musel trochu bojovat s vlnatkou, ale chemický zásah , doufám, nevítaného škůdce alespoň trochu potrápil.

Klasika všech pěstitelů ceropegií jménem Ceropegia sandersonii by neměla chybět v žádné kolekci těchto bez květů nenápadných, avšak v době květu nepřehlédnutelných rostlin čeledi Apocynaceae. Je pravdou, že asi půlcentimetrových tmavě zelených klacíků, ovíjejících se kolem každé opory, která jim přijde „do cesty“ si všimne málokdo. Najdete na nich jen řapíkaté masité listy široce kopinatého nebo úzce srdčitého tvaru a se špičkou na konci. Okraje mají zvlněné a jsou natolik dužnaté, že se mohou při manipulaci lehce odlomit. Naše rostlina se dostala do skupinky dalších příbuzných „liánovito-klacíkovitých“ ceropegií a začala se objevovat na naprosto neočekávaných místech, kdy se dokázala protlačit i za podmiskou, přitisknutou ke zdi a ovinout se okolo držadla nástěné police. Literatura uvádí, že délka stonků může být až 2 metry, mohu tedy očekávat, že se stonek bude prodírat dál a dál, pokud ho tedy trochu neukrotím nějakou konkrétní oporou.

Koncem léta se začnou objevovat poupata květů. Už i ty předvádějí zajímavou podobu světle zeleně svrnitých protáhlých trubek, nahoře uzavřených do jakéhosi drdůlku podivného tvaru. Jednoho dne se drdůlek otevře a na horním konci trubky se objeví charakteristické slunečníčky s třásněmi na okrajích. Povrch paraplíček je ozdobně purpurově tečkovaný, přičemž tyto skvrnky prosvítají uvnitř i venku. Vibrující chlupy na okrajích místy spojených cípů koruny při větru předvádějí divadlo, známé mám dojem jen v bývalé čeledi Asclepiadaceae. Hmyz, důležitý pro sprášení a lákaný pachem, se musí dostat do trubky s několika zúženími. Její povrch je opět skvrnitý – tentokrát jsou to světle zelené skvrny na bělavém podkladu. Po sprášení se vytvářejí plody ­ pro „stapelky“ charakteristické dvojlusky, které po dozrání v teplém dni puknou a uvolňují stříbrně ochmýřená hnědá semena, která případný vítr odnese dál od původní mateční rostliny.

Úporná snaha klacíkovitých ceropegií proplétat se mezi sebou nás asi letos donutí přejít na pěstební metodu, ke které asi zákonitě dojde každý pěstitel těchto rostlin. Nezbyde, než každému druhu poskytnout vlastní závěsnou nádobu a tyto nádoby rozmístit po celém skleníku tak, aby vyvěšené stonky na sebe nedosáhly. Jen tak se asi dá ukočírovat každý jednotlivý druh s tím, že v době květu lze s rostlinou při focení snadno manipulovat. Na závěr přidávám ještě to, že jsem zapátrala naslepo, po kom že se tento druh jmenuje. Vězte, že pan J. Sanderson v srpnu r. 1874 uložil do herbáře ve slavném Kew položku, kterou našel r. 1869 v jihoafrickém Natalu. Nese jméno Ceropegia sandersonii a teď si porovnejte, kdy byla rostlina sbíraná a v titulku článku kdy a kým byla popsaná. Je jasné, že autoři popisu pojmenovali rostlinu na počest jejího objevitele. R.

Fotografie 2:

1. Květ C. sandersonii

2. + 3. Detaily květu

c.-sandersonii-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

koupím

(Marie Smetivá, 14. 11. 2018 13:09)

Ceropegia sanndersonův

Kytka budoucnosti

(JGr, 24. 2. 2013 19:13)

Tuhle dávno již známou kytku pěstuje zatím jen velmi málo lidí, přičemž řada mých známých si stěžovala, že řízky zakoření perfektně, ale starší rosltiny jim dříve či později sežere vlnatka. Na stejné téma jsem v lednu poslal článek do Zahrádkáře, tak uvidím(e) jestli se ujme.
Zdravím oba tvůrce ZL !
JGr