Bulbine sp. JAR – neznámá z neznáma
Bulbine sp. JAR – neznámá z neznáma
Fotografie 1:
1. Bulbine sp. na začátku růstové sezóny
2. Bulbine sp.
..........................................................................................
Rod Bulbine je zvláštní rod, na jedné straně docela lákavý, leč v podstatě téměř nepěstovaný. Prapodivný začátek, což? Ale ono to takhle nějak opravdu je! Celkem velký rod, mezi 80 až 160 druhy, z příbuzenstva dalších velkých a slavných rodů – Aloe, Gasteria, Haworthia a dalších, chvíli řazený do čeledi Asphodelaceae a jindy do Aloaceae (nejmoderněji do Xanthorrhoeaceae). Velmi efektně a rozeznatelně typicky kvete, některé druhy mají nádherné síťkované listy, jiné jsou zajímavě uni- nebo bi-foliátní, některé dokonce vytváří malý či větší kaudexík. Tak proč se proboha tak málo pěstují? Inu, právě ty nejpohlednější druhy jsou zatahující, dormanci prodělávají v našem létě a rostou v naší zimě. Prostě smůla. Přesto se ale s postupnou modernizací pěstebních zařízení v našich končinách – vytápěné polykarbonátovníky a zimní zahrady – postupně blýská na časy a dost možná, že pěstování v zimě rostoucích sukulentů a cibulovin čeká lepší budoucnost.
Tuhle bulbine máme už delší čas, od roku 2005, jako dárek od přítele Václava, který se s námi tenkrát zcela královsky a velkoryse rozdělil o své jihoafrické cibuloviny. Dostali jsem ji sice jako absolutní „no-name“, ale jen co poprvé vykvetla, bylo jasné o jaký rod jde. Kvete pravidelně a řekl bych, že je celkem spokojená. Letos dokonce vyhání dva květní stvoly. Dlouho jsem čekal na její uvedení na Zelných listech, nesplňovala totiž podmínku, kterou jsem si v počátcích dal – uvádět co nejvíc jen kytky určené, se jménem. Tahle bulbine však každým rokem odolává aspoň nějakému bližšímu určení, letos mě to stálo přes tři hodiny detektivní (a marné) práce na internetu, a tak ji představím, tak jak je.
Jde o jednu z oněch zimních, v létě zatahujících bulbin, čímž trochu naznačuje, odkud pochází – západní či jižní Kapsko se zimními srážkami. Není to úplně tvrdá kytka z nejxtrémnějších podmínek, neboť „plýtvá“ počtem svým listů, nyní v plné síle jich má v růžici už 12 a možná, že ještě pár nových přiroste. Nejdelší listy jsou tak trochu „cibulově“ dužnaté a křehké a jsou 20cm dlouhé. Jejich průřez je ploché „U“ bez výrazného kýlu. Nedochází k jejich stáčení do vrtulky, což je mimochodem také znak některých druhů. Kytka má 2 dominanty – krásný tmavý, tvrdý kaudexík s průměrem kolem 1,5cm a nízké pohledné květenství s naprosto nezaměnitelnými kvítky. Tyto kvítky nakvétají pomalu, postupně odspodu a kvetení je tak rozložené po příjemně dlouhé období. Jak je to s vůní nevím, mám rýmu, ale je to celkem pravděpodobné.
Při pěstování ctím vnitřní hodiny této osamělé bulbinky, na podzim si naraší sama, následuje zálivka regulovaná napětím v listech. Teploty snáší obdivuhodně nízké, klesající i pod 10°C, když jsem ji jeden rok chtěl dopřát teplejší zimu v pokoji na okně, listy i květenství se nevzhledně vytáhly a nepůsobily přirozeně. Proto si myslím, že pochází spíš z chladnějších oblastí jižního Kapska, z nějakého travnatého společenství. Kvůli kaudexu volím raději bezpečnější propustný substrát na bázi pemzy a pravidelně 2x měsíčně přihnojuji slabou koncentrací hnojiva. Na jaře s rostoucími teplotami kytka sama zatáhne.
Jsem celkem rozhodnutý zkusit se přítele Václava pozeptat, jestli mu nezbyla sestřička této bulbiny ve sbírce a pokusit se o úspěšné sprášení a rozmnožení. Také bych chtěl fotku této rostliny poslat nějakému bulbinovému znalci, zatím vím jen o Ernstu van Jaarsveldovi a ten si na mě asi těžko čas udělá…
Takže už v pořadí pátá bulbine to má na ZL za sebou a vězte, že máme ve výsevech několik dalších, sice pomalu ale jistě rostoucích druhů (se jmény i bez), všechny však hezké a jako na potvoru také zimní. J.
Fotografie 2:
1. Kousek kaudexu, vykukující ze substrátu
2. Předloňské květenství
