Brachychiton rupestris
Brachychiton rupestris (Mitchell ex Lindley) K. Schumann (1893)
Fotografie 1:
1. Mladá rostlina Brachychiton rupestris
2. Dlanitě dělené listy u starší rostliny v BZ Plzeň
..........................................................................................
Také máte problém s pravopisem některých latinských jmen? Obzvláště s použitím tvrdých a měkkých i ? Lahůdkami jsou takové operkulikárye, zygosicyosy, trichodiadémy, seyrigie, apod. Nezbývá, než si zjistit původ latinského jména, které bývá složeninou více povětšinou řeckých slov. Tak je tomu i v případě australských a novoguinejských brachychitonů, patřících do čeledi Sterculiaceae. Z encyklopedie lze vyčíst, že jméno brachychiton je složeninou řeckého slova brachys, což znamená nízký, nedostatečný a slova chiton, což je pokrývka, pokrytí, slupka. Souvisí to se vzhledem semen. Se slovem brachys se setkáváme i u dalších rodů, z těch sukulentních třeba u brachystelm z čeledi Apocynaceae.
Nejsem si jistá, zda mi přísluší psát nějaká moudra o rostlině Brachychiton rupestris, protože jednu nepříliš starou rostlinku máme jen krátce – od loňské podzimní akce v Rakovníku, kde ji za příznivou cenu prodával předseda rakovnického spolku Petr Hoffmann. Budiž mi omluvou, že již letité exempláře mohu pozorovat v zaměstnání, kde se každoročně zhruba v tuto dobu vyletňují ze zázemí na venkovní záhony. Vloni v srpnu jeden z nich předvedl i docela pohledné přírůstky, které změnily mé rozhodnutí si brachychitony nikdy nepořizovat.
Druh B. rupestris pochází z australského státu Queensland (severovýchodní část kontinentu). Ujalo se pro něj lidové označení úzkolistý lahvový strom, což přesně vyjadřuje jeho vzhled: úzké, zhruba 10 cm dlouhé listy na koncích větví, na vrchní strany lesklé, zespodu tence ojíněné, přičemž u starších jedinců se objevují i listy vykrajované do několika dlouhých uzounkých laloků, takže mají vzhled jakýchsi vrtulí. Právě takové listy v mladém podání na vzrostlé rostlině v botanické zahradě přitáhly mou pozornost a zpočátku jsem je považovala za květenství. Kmen je u báze ztloustlý, staré exempláře mohou mít průměr kmenu až 3,5 m, což je asi nejvíc ze všech lahvovitých brachychitonů. Žlutavých květů s podélnými růžovými skvrnkami se asi ještě dlouho nedočkám.
V parcích a zahradách, kde mají tyto stromy dostatek místa a výživy, mohou dorůstat až do úctyhodných 25 metrů. Toho asi v kultuře nedosáhneme, už jen proto, že stromky pěstujeme v nádobách, poskytujících omezený prostor pro kořeny a nahoře nás to svádí tvarovat je jako pokojové bonsaje.
jednu mladičkou rostlinu B. rupestris v hlubším květináči (s ohledem na ztloustlou bázi) máme v tuto dobu ještě na polici u okna obývacího pokoje, vyletníme ji asi raději až po „zmrzlých“, i když vím, že na podzim venku vydrží klidně až do prvních nočních mrazíků a snáší celkem bez úhony občasné noční poklesy teplot kousíček nad nulu.
Musím ještě přidat perličku z encyklopedie: v domovině jsou sušené části stromu (listy i dřevnaté části) využívané jako suché krmení pro dobytek. Až tedy budete svůj Brachychiton rupestris tvarovat k obrazu svému, můžete „odpad“ hospodářsky využít . R.
Fotografie 2 - Žláznatě chlupaté mladé listy na konci větve B. rupestris v BZ Plzeň
Komentáře
Přehled komentářů
Rupestris byl první v mé nyní pětidruhové kolekcičce brachychitonů. Před šesti lety jsem ho získal od superbonsajisty Petra Herynka. Brzy mě překvapil tak vykrajovanýmy listy, že vypadaly až složeně.
S tvarováním "koruny" jsem měl obvyklý problém, nechtěl jsem mu dělat bolest. Ale když byl ten prut moc dlouhý, půlmetr jsem ufik. Chvíli se vzpamatovával = tvořil zas jen jednoduché listy, ale po dvou třech měsících se vrátil k vykrojeným. Koruna se stále nekoná, pořád jen prut.
S tvarováním "spodku" jsem úspěšnější. Chovám ho v nepříliš velkém květináči kde řeší růstové ambice ztloustlého kořene malebným kroucením. Asi každé dva roky ho o kus povytáhnu.
Brachychitony letním od půlky dubna, i když teď jsem je na tři dny ukryl před hrozbou mrazíků.
Pravopisná pomůcka je bráchy chitón.
Pozdrav z Brna
(Pavel, 4. 5. 2014 23:18)
Ahoj Radko,
tak jste mě Zelňáci konečně po delší době "sukulentně" potěšili. Ale co bych chtěl, že, nepíšete přeci jen kvůli mně :)
Dle mých zkušeností není potřeba na složené listy příliš douho čekat, naše (už jsem měl napsané "moje", ale Romča se ozvala :) ) rostliny je začaly dělat loni na podzim, tedy tříleté, i když samozřejmě ne v takové "palici" jako je na obrázku.
Já už jsem začal letnit všechny dřeviny, v březnu jsem se ještě donutil vynášet přepravky každé dopoledne ven a večer zase dovnitř, s tím, že jim přeci musím dopřát to nezvyklé letošní sluníčko, ale v dubnu už jsem to vzdal a nechal rostliny venku. Tak snad to vydrží.
chychi :)
(Otík, 5. 5. 2014 7:29)