ZEL(e)NÉ LISTY

Begonia conchifolia A. Dietr. (1851)

Jelikož během Velikonoc díky slušnému počasí a delším dnům (nejen) nebylo tolik času vysedávat u počítače, zvolila jsem (a teprve teď zveřejňuji) podobně jako Jirka téma, o kterém se nebudu příliš rozepisovat. Je to jeden druh z mého oblíbeného rodu Begonia. Rod je to obsáhlý a zahrnuje i druhy, kterým nemohu poskytnout vhodné podmínky (vlhko a větší teplo), proto si z něj „vyzobávám“ druhy tolerující kratší sucho, takže buď hlíznaté, s tlustějším stonkem nebo tučnějšími listy. Ale to už asi víte, pokud jste četli nějaké starší články na ZL.

Moje volba padla na druh Begonia conchifolia, které interně přezdívám „pupíkatá begónie“. Její zelené listy konzistencí připomínající ušní boltec mají v místě nasazení řapíku červenou skvrnu- odtud ten pupík. Údajně v přírodě existují i jedinci, kteří mají listy čistě zelené. Latinské jméno této begonie zase odkazuje na tvar jejích listů: conchifolia znamená s listy ve tvaru škeble. Řapíky i květní stvoly jsou řídce chlupaté, menší květy jsou bílé či narůžovělé.

Rostlinu lze potkat ve střední Americe (El Salvador, Costa Rica, Panama), kde se vyskytuje hlavně na kamenitých místech nebo občas roste jako epifyt na kmenech stromů. Ta moje je normálně zasazená v květináči a očividně jí to nevadí. Snáší občasné přisušení, slunce má jen menší část dne.

Nedávno se mi povedlo sprášit pár květů, které určitě zkusím vysít. Pravděpodobné je i množení ze stonkových či listových řízků, ale k tomu zatím nemám důvod. Víc nevím, tak snad se příště polepším. R.