ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe scobinifolia  Reynolds & P.R.O.Bally – pilníkolistá aloe ze Somálska

Fotografie 1:

1. Nové květenství (A new inflorescence)

2. Mladá rostlina (A young plant)

.............................................................................

Tak nám lednové nedělní ráno zase přineslo další sněhovou nadílku a já vcházím do skleníku pro inspiraci na článek. Nějak instinktivně bych si přál nějakou nenápadnou drobnou cibulku, ale než dojdu do cibulového kouta, tak je jasno – zase to bude aloe. Ony jsou ty potvůrky se svými mávátkovými květenstvími opravdovými magnety v té zelené záplavě naší sukulentní všehochutě. Ale snad vás tahle aloe nepopudí ani neotráví. Je to zajímavý kousek ze zajímavé země, navíc se o ní nikde moc nepíše, tak aspoň svým málem trochu přispěji do galimatyáše internetového vědění.

Čas od času se ke mně nějakou šťastnou a neovlivnitelnou souhrou náhod dostane nějaká méně obvyklá kytka. Tuhle aloi mám hned ve třech starších exemplářích. Zpočátku to byly docela obyčejné alojky a teprve po umístění do horkého fóliáku před několika lety a posléze do polykarbonátového tunelu se „vylouply“ do své somálské krásy. Podle nečetné literatury se má A.scobinifolia vyskytovat v Somálsku na vápencových půdách ve vyšších nadmořských výškách (1500-1700 m.n.m) bez dalšího bližšího určení. U mých semenáčů je uvedený region Sanaag (Saanag), což je oblast na severu Somálska při pobřeží Adénského zálivu. Jde o nízkou, přízemní, bezstonkovou nebo nízce stonkovou růžici o průměru do 50cm s 15-20 listy. Dospělé kytky v přírodě mají mít listy šířky 7cm a délky 30cm, moje rostliny jsou na tom 5x25cm, takže už jim do maxima moc nechybí.

Do tohoto okamžiku takový normální popis normální aloe. Ale ona je A.scobinifolia vpravdě jiná a ojedinělá. Samozřejmě, že je velmi pohledná až sošná, ale to může být věc názoru. Ale ona má velmi zvláštní barvu a vzhled povrch listů. Naprostá většina listů aloí je totiž lesklá (pokud nejsou porostlé výrůstky a zuby), A.scobinifolia má listy matné až jemňoučce drsné, i jejich barva je taková jiná, zřejmě přizpůsobená extrémnějším polohám, ve kterých v přírodě roste. Ona „pilníkolistost“ je pravděpodobně spojená s okraji listů, které jsou ozdobeny světlou žlutou (až růžovou) linkou s velejemnými zoubky velikosti pod 1mm. U mých rostlin jsou jednotlivé zoubky 5-10m od sebe, ale je možné, že přírodě jsou hustější a tvoří jemnou pilku až pilník, což vedlo autory popisu k tomuto jménu. Další ozdobou jednobarevných listů je podélné žebrování (3 vystouplé linky na horní straně), vystouplé víc v období nedostatku vody.

Velkou ozdobou a důvodem, proč zrovna dnes porazila drobné africké cibuloviny, je její efektně rozvětvené květenství. Když nakvétalo, připomínaly mi chomáče malých neotevřených květů na konci větví skoro až květenství amerických agave, které znám jen z fotek. Květy mají být žluté, oranžové nebo šarlatové, na těch mých jsou tyto barvy zastoupeny všechny a ještě tam jsou zelenavé tóny.

Bývá zvykem v našich článcích mít vždy nějaký více nebo méně zřetelný příběh nebo osobní zážitek s konkrétní rostlinou. V tomto případě jde o tento postřeh (náhoda či příčina?). Staří sadaři říkávali, když nějaký starý nebo tvrdohlavý strom v sadu nerodil, bylo třeba mu pohrozit (Ty pudeš!), nebo dokonce jako upozornění blížící se popravy ho pěkně ze stran kmene poklepat nějakou násadou. Následující sezónu zaručeně plodil (jako o život). Něco podobného jsem zažil s A. scobinifolia. Samozřejmě už jsem brblal – už nějaký pátek dospělé rostliny a pořád nekvetou, k čemu mít 3 stejné kytky ve sbírce, kde není místo pro další druhy atd. Ale hlavní šok pro kytky (ve smyslu onoho poklepání) přišel v březnu loňského roku, kdy se jeden den  opřelo jarní sluníčko tak intenzivně do střechy skleníku (a my nevětrali), že teplota dostoupila na chvíli 50°C. Překvapivě všechny kytky to ustály bez následku, jen zrovna spousta východoafrických aloe se popálila (je to znát i na fotkách). Ale zřejmě se tímto slunečním ožehnutím rozpomenuly na svou stejně horkou domovinu a „za odměnu“ mi poprvé vykvetly. Vše odpuštěno, žádný z těch třech somálských tvrdohlavých pilníků ze skleníku nepůjde. Doufám, že si to budou pamatovat i na příští sezónu, kdy je určitě přesadím a obdělám a příští zimu bych se mohl pokusit o sprášení a získání semen. J.

Summary:

Description and experiences with growing of  Somalian Aloe scobinifolia.

Fotografie 2:

1. Květenství (An inflorescence)

2. Rostlina (A plant)